Knihy

Veronika se rozhodla zemřít

28. december 2009 at 5:56 | darken
Jedenáctého listopadu 1997 se Veronika rozhodla, že teď - konečně! - nastala ta pravá chvíle k sebevraždě.



Název originálu: Veronika decide morror
Autor: Paulo Coelho
Rok vydání: 1999
Počet stran: 160

Slovinská dívka Veronika spáchá sebevraždu. Ale jak to tak bývá, někdo ji objeví ještě, než prášky dokonají své dílo. Skončí v sanatoriu - někdo by řekl blázinci, kde jí oznámí, že si sebevraždou smrtelně zničila a oslabila srdce, které jí do týdne vypoví službu a ona oprvdu zemře.
Veronika se seznamuje s některými pacienty ústavu, jako je Zedka, trpící depresí, advokátka Mari, postihnutá panickým syndromem a z vlastní vůle zůstávající v ústavu, jelikož je tam život jednodužšíí, než venku, a synem slovinského velvyslance - Eduradem - schizofrenikem.
Postupně se Veronice varcí chuť žít a vidina jejího blízkého konce ji nutí brát každý nový den jako zázrak.
Do všeho se ještě zamíchá lékař - něco jako vedoucí - píšící dizertační práci o tom, jak vyléčit "Vitriol" (hořkost), což je dle něj hlavní důvod šílenství.

Kniha je psána jako druhý díl trilogie o lidských osudech a hledání opravdového života. Dalšídvě knihy jsou: U řeky Piedra jsem usedla a plakala, Ďábel a slečna Chantal

Malý princ

12. december 2009 at 20:00 | darken
Jsem na vážkách, jestli mohu říci, že Malý princ je nejkrásnější kniha, kterou jsem četla, prtože jsem četla mnoho krásných knih jako je Krysař, Navzdory básník zpívá, Pán prstenů, Nepohádka, Pán much..., ale s jistotou mohu říci, že Malý princ ve mně zanechal nejvíce...
Nebudu o něm nic moc říkat, protože si myslím, že každý by si měl z knihy nebo básně vzít něco trochu jiného a pochopit ji zcela po svém a o malém princi to platí dvojnásob. Navíc, kdo nikdy v živitě neslyšel o Malém princi je, bez prominutí, negramot.
Nyní máme Malého prince jako povinnou četbu a jen mne mrzí, že mnoho mých spolužáků se jeho četbě vyhýbá nebo říká, že je to nebaví a že je to pro malá děcka...
V anketě "Kniha mého srdce" se umístil jako třetí (za babičkou a Saturninem).
Malý princ mě vždy dovede rozplakat.

recenze - Tento muž mi mluví z duše.

Gay historie

24. august 2009 at 8:14 | darken
Kniha: Gay historie
Autor: Jiří Fanel
Nakladatelství: Dauphin
Rok vydání: 2000
Počet stran: 527
Rozměry: 226x175x40 mm
Včera večer jsem dočetla tuto velmi zajímavou knihu. Musím říct, že její "konzumace" byla poměrně náročná a naplněná informacemi. Během čtení jsem si zakládala pasáže textu, které mě nejvíce zaujaly a zapisovala si jména dějiných homosexuálů, kteří mi přišli asi nejznámější. Pochopitelně, kdybych si zaškrtávala každou větu a každého homosexuála, který mi připadl důležitý, asi bych se nedopracovala ke konci.

Letec

3. july 2009 at 7:26 | darken
Letec
utajený život Howarda Hughese

Charles Higham

Boháč není často nikdo jiný než chudák
s mnoha penězi.
Howard Hughes

Kniha, na kterou si Vás nyní dovoluji upozorňovat, rozhodně stojí za přečtení. I kdyby to bylo jen proto, abyste autora odsoudili jako nestoudného úchyla libujícího si ve špíně a sexuálních zvrhlostech.
Biografie amerického podnikatele, producenta, konstruktéra, hrdiny a letce, Howarda Hughese, totiž opravu není zrovna čtení do klášterní knihovny. Higham si nebere servítky, zkoumá Hughesův život, až s prapodivným nadšením vypisuje detaily, vykopává dávno mrtvé kostlivce, Jednoho by mohlo napadnout, že snad doloval i na skládce, kde by pravděpodobně mohly - několi set metrů hluboko - hnít Hughesovy odpadky.
Howard Hughes, tento milionář a zhýralec byl donedávna obecné české (předpokládám, že i evropské...) veřejnosti neznámý. Vlny kolem něj lehce rozvířil film z roku 2004, kde mladého Hughese představoval Leonardo Di Caprio (což byl pro mě už Důvod sám o sobě, abych film zhlédla. Tímto rovněž podotýkám, že tento článek není recenze ani pokus o ni. Absolutně se nesnažím o objektivitu nebo něco jí podobného).
No, k samotné knize. Autor na 384 stranách líčí (a troufla bych si říci, že to opravdu líčí) život HH od jeho spletitých kořenů, narození přes ujmutí se otcova velikého majetku a aférky s různými celebritami tehdejšího Hollywoodu obého pohlaví po jeho smrt.
Pokud by Vás zajímalo komplexnější schrnutí knihy můžete se více dozvědět např. ZDE- kde u autora recenze kniha nesklidila zrovna úspěch, nebo TADY- kde je autorka spíše zaměřená na obsah než na kvalitu, jelikož já se dál budu věnovat jen tomu, co mě osobně zaujalo.
Počátek Hughesova bohatství tkví ve vrtáku. Ano, jeho otec vynalezl jakýsi vrták, nechal si ho patentovat, vyráběl ho a vydělal na něm balík. Načež zemřel a vše nechal synovi. Hughesova matka, než zemřela, mu také něco ponechala. Tato žena byla totiž posedlá hygienou a starostí o synovo zdraví. (Hughes byl například nahluchlý, teď už si přesně nevzpomínám proč, nechci tady šířit nějaké chýry, přečtěte si knihu a budete to vědět.) A teno odkaz synovi ponechala v plné míře. Obvzláště v pozdním věku byl Hughes posedlý čistotou, měl smrtelnou hrůzu z hmyzu, rzi a paradoxně kvůli tomuto všemu si nenechal uklízet, takže se u něj hromadil prach. Ale zpět k jeho mládí.
Osmnáctiletý Howard tedy zdědil otcův majetek a začal hospodařit. Aby dokázal svoji způsobilost oženil se, což pro něj ale vůbec niz neznamenalo. Převzetím majetku totiž pro Hughese znamenalo započetí hvězdných manýrů. Večírky, sex, hazard, sny. Hughes byl velmi panovačný a trpěl chorobnou touhou všechno a všechny ovládat.
Za mlada byl rovněž velmi přitažlivý, tato přitažlivost rostla také postupně s tím, jak se rozrůstal jeho majetek... (co si budeme povídat), spodní prádlo málokteré krásné ženy nebo muže s homosexuálními sklony zůstalo na místě, pokud si HH usmyslel dotyčného dostat do postele.
Hughes byl navzdory tumu všemu spíše voayerem - z knihy mi vyplynulo, že její autor si Hughesovo voayerství vyloženě užíval - což si naplňoval ve filmech. Jeho filmy měly velmi velké problémy s tehdejší cenzuru.

Po celý zbytek života až do vysokého věku byl Howard voayerem, který byl zamilovaný do filmů. (str. 31)

Ch. Higham velkou část své knihy věnuje Hughesovým aférám. Dokonce popisuje i to, jakého sexu si Hughes nejraději užíval (orální sex, felace, vyvrcholení mezi ženská ňadra... sakra, tomuto článku bych měla dát přístupnost 18+, doufám, že mě někdo nepráskne na blogu. xD). Já si přiznám, že tyhle části mi přišly velmi zajímavé. Velmi.

V prvních letech (jedná se o 40. léta) tohoto desetiletí se Hughes se sebevědomým potěšením pustil do další oblasti: do tehdy nezákonného, temného a nebezpečného světa homosexuality. (str. 125)

No, doufám, že jsem ve Vás nenavodila pocit, že Letec je tištěné porno o jednom americkém zbohatlíkovi, co nevěděl, co s prachama.
Howard Hughes byl totiž v Americe uznáván jako hrdina. (Veškeré skandály se přísně držely pod pokličkou, když hrozilo uniknití, tvrdě se podplácelo.) Platil za vlastence, který podporuje Ameriku tím, že vyrábí letadla pro její války. Obletěl svět. Překonával letecké rekordy. Založil lékaský institut (který ve skutečnosti sloužil pro oproštění od daní, které Hughes k smrti nerad platil). Stýkal se s takovými ženami jak byla K. Hepburn, A. Gardner, vzal si J. (i) Petersonovou... (A měl dlouholetý poměr s C. Grantem, o čemž se pochopitelně nevědělo, ale prý měl tohoto člověka skutečně rád.)
Hughes byl zvláštní i tím, jak mu vše procházelo. Podplácel. Koupil si syna prezidenta (Elliota Roosevelta), podplatil Nixona, byl namočený do světoznámé aféry Watergate (wikipedie, stránky watergate).
Avšak jak Hughes stárl, stával se čím dál tím podivnějším člověkem. Zavíral se do svého pokoje, kde byl nahý nebo oblečený v pyžamu, skupoval města (např. Las Vegas), nechal se hlídat mormonskými strážci, byl nesmyslně podetřívavý, sžíraly ho vlastní obsese...

Zemřel v dubnu 1976 během letu Acapulca, ve věku jeden a sedmdesáti let.

Dvě vraždy v mém dvojím životě

4. april 2009 at 8:09 | darken
Opět jednou jsem si vybrala nějakou knížku na prezent. :)

Kniha: Dvě vraždy v mém dvojím životě

Autor: Josef Škvorecký


Mám tvorbu pana Škvoreckého velmi ráda, obvzláště jeho "novější" knihy.
Příběh této slaboučké detektivky má útlých stopadesát stran a odehrává se na dvou místech a ve dvou časech. Řeklo by se, že má dvě dějové linie. Spisovatel v ní opět, jak už má ve zvyku, ukazuje svoje alternativní já (ale tak... nevím, jestli se to tak může brát, sice příběh v této knize je smyšlený, ale Škvorecký skutenčně učí na kanadské univerzitě... No, moc se v tom nehrabat...) Dannyho Smiřického jakožto profesora tvůrčího psaní na kanadké univerzitě. Světem univerzitních profesorů a studentů otřese vražda manžela jedné profesorky matematiky a jako ve správné detektivce se ji pan profesor, který čirou náhodou učí zrovna psaní detektivek, snaží vyřešit. I když snaží... Jedna jeho studentka je policistka a skrz ni o tom dostává echo.
Během řešení případu se vrací v myšlekách do minulosti, kdy jeho žena byla obviněna ze spolupráce s Stb a zanesena do jakýchsi seznamů, které byly zveřejněny. Pochopitelně se všechno tenkrát za komunistů odehrálo zcela nevinně a ubohá profesorova manželka to obvinění velmi špatně nesla.
Nebudu Vám vykládat celé dění knihy, to není účelem, pokud by Vás to přece jen zajímalo, ale ne natolik, abyste si přečetli knihu, prosím klikejte: zde.
Kniha se četla lehce, byla humorná, žádné zdlouhavé popisy (což po všech těch knih z realismu, co jsem četla do školy, považuji za skutečně VELKÉ plus).
Asi bych dodala, že ona druhá vražda v dějové linii s jeho ženou není o zabití těla ale ducha. Že člověka dovede nespravedlnost a lži zničit a zabít v něm chuť k životu.

Nanobook

2. february 2009 at 7:25 | darken
Ani nevím, proč jsem si tuto knihu vybrala pro "propagaci" na mém blogu. Za poslední měsíc jsem přečetla zhruba deset knih a všechny mi připadly lepší než tato. :-)


Vpravdě jsem po ní sáhla jen kvůli tomu, že mám ráda Tatabojs a Nanoalbum se mi opravdu líbilo. Jestliže Vám Vaše logika signalizuje, že by třeba kniha mohla být jen prozaicky zpracované album, můžete jí dát metál.
No, ke knize... Jednoduché věty, jednoduchá zápletka, kdo slyšel album, už ho na ní nic nepřekvapí. Kdo neslyšel, může být občas trochu překvapen. Abych jen nekritizovala, zápletka je celkem klasická, ale je obvzláštněna lehce scifickým (doufám, že tohle slovo pochopíte, teď jsem si ho vymyslela) prostředím, neurazí, ale musím přiznat, že mě ani nijak nestrhla. Postavy jsou, no, řekněme sympatické...
Co se mi na knize hodně líbí, jsou ilustrace, četné ilustrace a grafická stránka obecně. Obrázky jsou zjímavé, rozložení stránek pěkné a myslím si, že vydavatel vsadil i na atraktivní obálku.
I díky ilustracím kniha ztloustla na cca 150 stránek, ale i tak mi přišla trochu podvyživená. Určitě na tom ale mělo vliv i to, že v druhé polovině jsem přeskakovala některé odstavce a dlouhé pasáže jsem nečetla vůbec a knihu celkem jsem přečetla za slabou hodinku No, jelikož album znám skoro nazpaměť, o nic jsem nepřišla.
Abych to tedy shrnula... Knihu bych doporučila, jestliže si chcete odpočinout, moc nepřemýšlet a neslyšeli jste album Nanoalbum od Tatabojs. V opačném případě si můžete prohlížet obrázky.

Tma

21. august 2008 at 6:07 | darken
Před chvíli nám na chvíli vypli elektřinu. A mně to připomnělo tuto knihu, o které jsem zde stejně chtěla něco napsat.
Tma od Ondřeje Neffa (Pamatujete na tu kauzu s jeho dcerou?) je takový hororo-psycholo-thriller... Výborně napsaný, tak trochu naturalistiky a syrově... Ale člověka, co čte slash, noncon atd, v ní nic nedojme. xD
Lidstvo přišlo o elektřinu. Ze vteřinu na vteřinu už tu prostě není. Co teď? Nefunguje nic, všechno se pos*alo.
Teď se ukáže co v kom je, kdo je slabý a zemře a kdo je silný a přežije. Hromadné nehody, mrtví, pandemie tyfu, žloutenek... tragédie.
Kniha ukazuje v několika dějových linií osudy českého státu po dlouhou dobu elektrické smrti. Jak si s tím poradí naše vláda? (Mimochodem jsou v ní skuteční politici.) Co všechna "lůza" a spodina lidstva? Co normální lidé zviklí na přepych jménem elektrika?
A kdo nám vlastně elektřinu sebral? Spraví to někdo přes víkend?
Tady je velmi dobrá recenze a popis děje knihy.
Mně osobně se toto dílo líbilo. Neff hezky ukazuje, jak kdokoliv může spustnout, když ho odříznou od "civilizace", že Češi jako takový nejsou na dostatečné morální úrovni, aby to zvládli. Upřímně řečeno ta katastrofická vize je někdy až trošku přehnaná, ale kdo ví, co by se stalo, kdyby najednou elektřina... prostě nebyla... Nemyslím si, že by bylo od věci se nad tím zamyslet...

Perský chlapec

15. august 2008 at 10:10 | darken
Asi před týdnem jsem dočetla tuto knihu a jelikož si myslím, že by takového zvídavého slashaře (spíše slashařku) mohla zaujmout něco sem o ní napíšu. Původně jsem chtěla jen svůj názor a na obsah dát jen odkaz, ale nějak jsem ho nenašla... :( Tak Vás snad aspoň trochu navnadím sama.
Autorka: Mary Renault
Specifikace: druhý díl alexandrovské trilogie
Trilogie:
  • Oheň z nebes
  • Perský chlapec
  • Pohřební hry
V prvním díle sledujeme osud Alexandra Makedonského od jeho útlého věku po smrt jeho otce Filipa a "převzetí moci" Alexandrem.
Zárověň je tam moc pěkně líčen Alexandrův vztah s Héfaistiónem. (Něco pro slashaře ;))
První díl je psán z pohledu třetí osoby, od toho se jeho volné pokračování dost liší.
Perský chlapec je vypravován z pohledu Bágoa. Krásného perského eunucha. Ten svůj příběh vypráví od doby, kdy vyvraždili jeho rodinu a jeho prodali do otrctví (a udělali z něj eunucha)
Chvíli putuje z místa na místo, ale pak je odkoupen jako "chlapec pro krále", tedy perského vládce Dáreia.
Po poražení Persie Alexandrem Makedonským, se Bagoás dostává darem do jeho služeb. A z tohoto svého místa, kde se postupem času stává Alexandrovým milencem, líčí Alexandrova tažení... Dále přidává i své osobní pocity, jak je do svého pána hrozně zamilovaný, jak šíleně žárlí na Hefaistióna... atd.
Kniha končí Alexandrovou smrtí.
No, to byl ve velké stručnosti děj, lituji, ale na nic podrobnějšího se nezmůžu. Můj názor je asi takový... Bágoa jsem si moc neoblíbila. Hrozně mě štval jeho vztah s Alexandrem, vždycky jsem se tak zamračila, Alexandr přece patří k Hefaistiónovi!
Přišlo mi ale, že autorka stejně chtěla dát nejvíc do popředí Alexandra. Alexandra jakožto milovaného, empatického člověka, který nutně potřebuje lásku k životu... A když přijde jen o její malou část, zhroutí se mu svět. Například když umřel Hefaistión, s kterým měl i přes Bágoa velmi vřelý vztah. (Ha!)
Mary Renault měla nejspíš fakta ověřená... To se musí nechat, v dodatku autora to všechno vysvětlovala. Ale přesto hledala jakoukoliv skulinku v historii, aby tam mohla napsat to, co se jí líbí. Merlin jí pro to žehnej, z těchto dvou knih je výborné slashařské čtivo.
Třetí kniha pojednává o následcích Alexandrovi smrti... Nevím, jestli si ji pujčím, možná.. Ale teď mi nějak přijde, že to, jak se různí diadochové perou o moc, by mě moc nebralo...
To mi připomíná... Když jsem hledala nějakou slušnou recenzi na tuto knihu, našla jsem jeden dost hnusný článek. Nějaká dívčina tam kritizovala právě tuto autorku a všeobecně prohlašovala, že ženy neumějí psát! Ts! Taková urážka! (Rowla je žena a většina slashařek taky!) A ještě urážela Pána prstenů, že prý to je slátanina! Ts na druhou! Asi jí něco napíšu! Chápu, že to je její subjektivní názor, ale já (a doufám, že velká část světa) má o Pánu prstenů jiný názor. Chudák Tolkien se musí v hrobě obracet.
(To jsem se zase rozčílila, já prostě nesnáším, když mi někdo sahá na moje oblíbené věci...)


My děti ze stanice Kaiserchrocht

5. august 2008 at 6:11 | darken
Full name: Harry Trotter - My děti ze stanice Kaiserchrocht
Autor: P. M. Jolin
Zařazení: Parodie
Na co: Harry Potter
Doporučená hranice čitelnosti: Pokud Vám ještě nebylo patnáct, ani na tu knížku nešahejte
Před pár dny jsem dočetla tuto knihu. Četla jsem - long time ago - ještě jednu knihu z této série, ale upřímně řečeno, hrozně tam prznili Draca, takže si to autor u mě pěkně vy-víte-co. Ale když jsem v Brně narazila na tuto knihu, která se sice odehrává ve světe Harryho Trottera, ale je o Trotterových kamarádech a o sprzněném Dracu ani slůvko, koupila jsem si ji byla ve slevě .
Pokud máte rádi trochu vulgárnější humor, je pro Vás tato něco přes třísetstránková kniha šitá jako na míru a pokud máte nějakou slovní zásobu, ani si nebudete muset brát k ruce slovník cizích slov. :)

Pán much

12. july 2008 at 7:15 | darken
Tuhle knihu znám již dlouho. Nevěděla jsem o čem je, ale, ani nevím proč, vždycky jsem si myslela, že rozhodně stojí za to si ji přečíst. A včera jsem dočetla poslední stránku.
Nebudu zde dopodrobna rozebírat dějovou linii, protože to cílem této knihy není. Pokud by jste náhodou chtěli pochopit, o čem tu celou dobu žvaním, podívejte se do wikipedie, je tam celkem pěkný článek, který to lehce vysvětluje. Wikipedia - Pán much
nebo ještě tady je hezky načrtlý děj knihy Pán much a odsud si můžete stáhnout celou knihu, aspoň doufám, že to funguje.
Nejsilnější impulz pro to, abych si tuto publikaci zapůjčila v knihivně, bylo asi to, že se o ní zmínil náš vyučující na dramaťáku. Říkal, že tato kniha je povinnou četbou všech, co se považují za intelektuály a, ačkoliv si není jistý, zda to pochopíme, pokud se za intoše také považujeme, měli bychom si ji přečíst.
Řekla jsem si, že se sice za intelektuála nepovažuji, ale přečíst si ji mohu. No... a pak to šlo krátce, chvilka hledání v regálech knihovny, potom jsem se obrátila na knihovnici, která mi ji následně přinesla z archivu.
Teď k samotnému dílu Williama Goldinga.

"Kulturní" vyžití...

2. july 2008 at 6:55 | darken
Co jsem poslední dobou přečetla? No... Moc toho nebylo, tak snad alespoň některé knihy, které se mi opravdu zapsaly do paměti.
  • Noteka 2015 - napsal: Konrad T. Lewandowski Tohle byla moc dobrá sbírka sci-fi povídek, opravdu mě zaujala a určitě si od autora ještě něco přečtu. Povídky se odehrávaly v blízké budoucnosti v Polsku. Například válka polska s USA, extrémistky feminismu... Člověk se s touhle knihou opravdu nenudil.
  • Oheň z nebes - o téhle knize od mary Renault jsem se už zmiňovala, první díl trilogie mapující život Alexandra Makednského a něco málo i po něm. Tahle kniha končí nástupem Alexandra na trůn. Vyskytoval se tam krásný slash hlavně mezi Alexandrem a jeho přítelem (vyložte si tohle slovo, jak chcete) Hefaistiónem. Momentálně se chystám na pokračování - Perský chlapec.
  • Abhorsenka - závěrečný díl trilogie od Gartha Nixe. Je to sice literatura z dětského oddělení, ale já Nixův styl miluju, četla jsem od něj snad vše, co v Čr vyšlo. Konkrétně tahle kniha vypráví a dokončení putování nástupkyně abhorsenky (=dobrá nekromantka) Lírael s princem Samethem a dvěmi volnomagickými stvořeními za Ničitelem, kterého se jeho služebníci pokoušeli osvobodit. Ačkoliv zápletka vypadá jako klishé, rozhodně to nic takového nebylo. Kniha mě naopak uchvátila.
  • Pán much - kniha od Williama Goldinga o skupince chlapců snažících se přežít na pustém ostrově... Tuto knihu číst teprve začínám, ale náš vedoucí dramaťáku o ní říká, že je to základní kniha lidí považujících se za intelektuály, tak uvidím. xD Každopádně tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dlouho.
Ještě jsem se poslední dobou dost koukala na filmy.
  • Úžasňákovi - co Vám budu povídat... Přestože mi kamarádka říkala, že to není nic moc, mně se to líbilo. Sice to měl být dětský film, ale máma po chvíli přemáhala touhu poslat mého mladšího bratra spát, že prý to není nic pro něj, tak nevím....
  • Kletba bratří Grimmů - rozhodně zajímavý pohádkový horor, líbil se, i když jsem ho viděla v poměrně blbé kvalitě. Trochu mě překvapil konec - happy end, to jsem moc nečekala. Navíc mi překazil moje slashové předpoklady o bratrech. Tam jsem ten slash opravdu viděla a oni mi to zkazili hepáčem s romantikou dívka - kluk - pochopitelně :(
  • Řada nešťstných příhod - knihy byly o něčem úplně jiném. Jednak byl film natočen jen podle prvních čtyř a dějově to bylo dost přeházené, takže konec první knihy tady byl zařazen až za čtvrtou knihu a i dějově se to dost lišilo, přesto se mi to moc líbilo. Hrabě Olaf byl úžasně stvárněn.
  • Doba ledová II. - obleva - řeknu jen pár věcí; jednička byla o moc lepší - opakovali z ní vtipy, romantická zápletka to zkazila, prostě... není nad první díl...
Toť vše. :)

Zkrocená hora

6. may 2008 at 6:06 | darken
Zkrocená hora

Tak přesně tuto knihu jsem si půjčila v knihovně. Včera jsem se k ní konečně dostala a popadla mě netrpělivost, tak jsem jako správný prchlivec jako první nalistovala povídku Zkrocená hora.
Chtěla jsem o tom napsat rozsáhlý článek, ale nějak mi nešel internet a teď už na to nemám zrovna čas, takže jen zkráceně.
Film jsem neviděla. Ó ano, jsem hrozná, vím to. Mrzí mne to, ale bohužel. Slyšela jsem o něm však víc než dost, viděla jsem některé ukázky, trailer...
Musím podotknout, že povídka byla skutečně jen předloha. Ten film se mi z mého hlediska jeví jako takový něžný o vztahu dvou homosexuálů v zapadlém koutě planety...
Povídka mi naopak nepřijde něžná ani trochu, možná, když člověk umí číst řádky, tak by na něco narazil, ale jako samotná se mi povídka jevila jako docela drsná tak, aby kopírovala tamější poměry ve Wyomingu, což je samotné díra USA, a ještě k tomu před x lety, kdy to tam bylo ještě horší.
Už ze samotného stručného popisování sexuálních scén se mi nezdá, že by šlo o velkou romatiku. A to, že na začátku je jeden z ústřední dvojice (Ennis) již sám a jakoby vzpomíná na druhého (Jacka), který je už v urně, čímž povídka končí - rozprášení (poloviny) Jackova popelu právě po Brokeback mountain (Ehm, za správnost prvního slova neručím, pameť má okno).
Tak si myslím, že pokud jste to nečetli, zrovna moudří z toho nejste, asi bych to měla ukončit. x)
Povídka se mi ale líbila, pro svou syrovost možná o to víc, pokud Vám nevadí slash, rozhodně doporučuji a těším se, až uvidím film (i když ten mi už teď přijde kapku zidealizovaný).

Krysař- podklady

25. april 2008 at 5:21 | darken
Kdysi dávno dávno... No, tak dávno to zase nebylo, ve třináctém století...
Krysař byl lokátor. Nejspíš, je to asi nejpravděpodobnější vysvětlení, ale, jak to bylo ve skutečnosti, kdo ví?
Každopádně lokátor měl za úkol nabírat mladé lidi, kteří potom založili nová města na málo osídlených územích. Trochu pragmatické vysvětlení té krásné legendy.
No, a tak se to postupem času začalo nadnášet a nadnášet, až byla pravda zapomenuta a lidská fantazie pracovala na plné obrátky... x)
Vyprávělo se to sice ve více městech, ale scénář byl velmi podobný, tak se z toho časem stala jedna legenda. Na tom, jak pracovala lidská fantazie, záleží variace. Je jich spousta... V jedné odvede celé městečko, v jedné jenom děti. Někde kvůli lásce, někde kvůli penězům...
Odkazy, kde najdete víc:

Krysař

25. april 2008 at 5:07 | darken
http://www.comx.cz/picgalerie/andraste-krysar1-2.jpg
Včera jsem dočetla knihu Viktora Dyka - Krysař. Úplně jsem se zamilovala... No, někdo se zamiluje do kluka, někdo do knihy. Já jsem ta druhá varianta. x))) Musím se zeptat v antikvriátu, jestli ji nemají. Všichni (no, vlastně ne všichni, jak jsem se dozvěděla ve škole, kde o tom skoro nikdo neměl ani páru) určitě známe legendu o krysaři a městu Hammeln. Viktor Dyk ji pojal trochu jinak...
Hansovní město Hammeln je měšťanské a úplně obyčejné... Postupem času se v něm ale začnou množit krysy. A tak vstupní branou projde krysař. Ale není to obyklý krysař, tento je zvláštní a to nejen tím, že nemá jméno. Krysy hubí tím, že hraje na flétnu a ony za ním jdou poslušně jako ovce, i když nikdo z lidu nic neslyší. Krysař totiž hraje potichu, bojí se, co by se stalo, kdyby přidal na síle. Jdou za ním až k řece, do které skočí.
Krysař se dohodne s radními města, že mu vyplatí odměnu 200 rýnských za odstranění krys z měst, a tak krysař pilně pracuje... Seznámí se s Agnes, což je jedno z krásných děvčat hammelnských, ale má v sobě jakési zvláštní kouzlo, kterým krysaře upoutá, i on zaujme ji. Bohužel má milence - Dlouhého Kristiána. Ale nic nemůže stát v cestě jejich vášni, Agnes se s krysařem tedy dohodne, že bude mít za millence oba a jen se postará, aby se nikdy nesetkali.
Na okraji Hammeln žije i mladý rybář Sepp Jorgen, je trochu prostoduchý a všechno mu dochází až druhý den, tak se mu všichni posmívají, obvzlášť děvčata, u kterých by jinak mohl mít úspěch.
Krysař pracuje, pilně vyhání krysy a jednoho dne je práce hotova. Ale radní odmítají platit, celé městečko se krysaře trochu bojí, spíše jím opovrhuje, a tak mu nezaplatí. Krysař se naštve, ušetří však město kvůli Agnes.
Jenže ouha. Agnes čeká dítě s Kristiánem, miluje však krysaře. Nevidí východisko. Jednoho dne se chová velmi zvláštně, řekne si matce, aby jí vyprávěla pověst o Zemi sedmihradské. Je to země, kde není nářku, smutku, lží... Je tam všechno krásné a lidi se mají rádi. Brána do této země je za Hammeln v propasti na hoře Koppel
I Agnes zoufalá vydá se na horu Koppel. Skočí do řeky. Chce najít zemi sedmihradskou.
Matka ji hledá, ale nenachází. Žalem zešílí a tak ji najde krysař, vymámí z ní, kam Agnes šla a pojme ho hrozný smutek. Přiloží flétnu k ústům a začně hrát naplno, tak hlasitě, jak ještě nikdy nehrál. A lidé se zvedají a jdou za ním, vědí kam jdou, do Země sedmihradské. Jen jeden člověk z Hammeln nejde - Sepp Jorgen, ubožák, kterému všechno dochází až druhý den.
I počestní občané hammelští skákají do propasti s vidinou toho, co bude. Hudba přestane, flétna se oddálí od úst a vypadne z rukou. I krysař následuje lid do Země sedmihradské. Snad se tam setká s Agnes.
Na druhý den začne Sepp pociťovat účinky hudby, následuje stopy krysařovy, ale uslyší plakat dítě, tak jen přece jenom není poslední občan Hammeln, dítě zacháíní a dojde s ním až k propasti a tam, jako by ho slunce osvítilo, si uvědomí, co by udělal, otočí se a jde najít matku, která by dala děcku napít.

Závěť

12. march 2008 at 7:05 | darken
Na světě jsem již třicet let
ne z mudrců ne z hňupů
a co jsem musel vytrpět!
Potupa stíhá potupu
a vděčím za do biskupu,
co zve se Tybalt de Ausigny;
Rukou, jež žehná zástupu,
mě pro boha ať nečiní.
Takže toto je úvodní sloka z Velkého Testamentu, který jsem na popud našeho češtináře četla. Neručím za přesnost a diakritiku, protože jsem ji psala z paměti, knihu mám ve svém pokoji (a tam se mi nechce) a na internetu nějak není k mání přebásnění, které jsem měla to štěstí získat.
Měla jsem určitě velké štěstí na knihovníka, když mi dával zrovna toto přebásnění od Jarmily Loukotkové (Mimochodem autorky i Villonova životopisu - Navzdory básník zpívá), protože je to zdaleka nejlepší zpracování, jaké jsem měla tu možnost vidět.
Kniha mě úplně nadchla! Naprosto jsem se do ní zamilovala a zítra ji budu vracet se slzou v oku, za dobu, co ji mám, jsem ji stihla přečíst třikrát.
Je to vlastně, jak už napovídá název, určitá záveť, kterou píše básník Francois Villon ve svém třicátém roku - tedy na sklonku svého života. Odkazuje tam formou básně svůj skromný majetek těm, co mu byli blízcí, ale především si vylévá "frustraci" na ty, co mu zrovna nepomohli. Především těm, díky kterým byl uvězněn.
Svou Závěť prokládá také francouzskými (villonskými) baladami, jež také odkazuje pozůstalým.
Dále mi přijde že se dosti zabírá smrtí a krásou. Krása je pomíjivá a ve smrti jsme si všichni rovni. Tak bych to stručně shrnula.
No, ne nadarmo se Villon někdy přiřazuje k prokletým básníkům.
Četla jsem i recenze, že ta kniha je vyloženě "hnusná", tak nevím, já si ji stejně budu muset koupit.

Citát k 29.1.08

29. january 2008 at 5:33 | darken

Iluze je první ze všech radostí.

Voltaire

Citát k 13.1.08

13. january 2008 at 6:10 | darken
Neříkej, co hodláš dělat, neboť při nezdaru dojdeš k výsměchu
↑Pittakos z Mytilény

Kroniky Světakraje

14. december 2007 at 4:21 | darken
Tak jsem hrabala ještě trochu hloub v paměťovce svého computadoru a vytáhla ukázky ilustrací z Kronik Světakraje - dalších knih, které se mi opravdu líbí.

Pytel kostí

14. december 2007 at 4:18 | darken
Tahle kniha se mi tenkrát taky dost líbila, teď čtu od Kinga další fešnou bichli, tak čekejte další článek ke Kingovi.
Pytel kostí

Autor: Stephen King

Jedna kniha

Kategorie: Horor, fantasy

Obraz Doriana Graye

14. december 2007 at 4:10 | darken
Takže... v nitru mého kompjůtru jsem narazila na svou recenzi na knihu od Oscara Wildea Obraz Doriana Graye, a tak, protože se mi tahle kniha opravdu líbila, Vám sem ten článek hodím.

Obraz Doriana Graye

 
 

Advertisement