Čarodějnice

Chcete mě? Ještě?

24. august 2013 at 23:23 | darken
Rozhodla jsem se vrátit. Přemýšlím o tom poslední týden. Vlastně ještě před půl hodinou jsem byla pevně rozhodnutá, že element vedení blogu a psaní fanfiction a celý ten svět kolem toho mi v mém život nenahraditelně chybí. Ale zvládnu tomu dávat to co dřív? (Určitě ano, pokud si pamatujete kecy o regulování ztrátových časů z jednoho minulého postu, tak no... nedaří se, tak proč ten promrhaný čas nevěnovat blogu?)

Bože můj, je to už přes sedm let, co jsem s tím začala, přece s tím jen tak neskončím?

PF (---perfect fuck---)

8. january 2012 at 13:39 | darken
Už jsem Vám popřála vše nejlepší do Nového (dobře, to už tak trochu nedává smysl... tak alespoň "nového") roku?
Ne?
Tak mi to někdy připomeňte, já totiž teď reguluju ztrátové časy. :)

Nadpis není

10. june 2011 at 23:40 | darken
Práce je sviňa.
Hawk.

Jak darken "odmaturovala", udělala přijímačky a vykašlala se na brigádu

28. may 2011 at 21:53 | darken
Milé děti,
uvelebte se pohodlně ve svých postýlkách, babička vám bude vyprávět pohádku...

For seeing that death came through man

20. april 2011 at 20:31 | darken
Jsem totálně grogy. Úplně, naprosto, jsem líná i se jen zvednout a dát si sprchu. A je mi trochu zima, ale že bych udělala ty dva kroky k šatníku a vzala si aspoň ponožky? Pff...


Jsem celá upocená, upatlaná, ve vlasech mám kečup a mám obrovskou chuť rozdělat tu studentskou pečeť, která vedle mě leží na stole. Ale víte co? I na to jsem moc líná!

There's no place like home

27. february 2011 at 20:17 | darken
Bože můj, já jsem byla tak BLBÁ!!!

Smrtelně důležité oznámení

19. february 2011 at 19:47 | darken
Pod perexem najdete srmtelně důležité oznámení. 

Offline

29. december 2010 at 21:20 | darken
Offline. Tak bych samu sebe charakterizovala... Ne jen teď a nemá to co do činění s komunikací. ... Jen se prostě cítím odpojená, bez spojení, utnutá, mimo linku. Ne, že bych neměla dost informací. Ne, to ne... Mám jich dost, možná by dokonce neškodilo, kdybych jich měla méně...
Jen si připadám odpojená od všeobecného myšlení, tak zoufalá, bez smyslu, jiná, odlišná, na nic. Offline. Nevím, vždycky jsem snadno propadala depresivním myšlenkám, pocitu marnosti a nesmyslnosti bytí, ale teď, ty poslední dva měsíce už ani neznám nic jiného, pořád mě to straší v hlavě, to jedno velké NIC. To že naprosto NIC nemá smysl a já s tím nemůžu NIC udělat. 
Včera jsme měly s kamarádkami Hawaii párty. Bylo to vtipné a já uprostřed ní utekla v letních šatech s věncem těch trapných, kýčovitých plastových kytek na krku ven, šla jsem v pantoflích zasněženou noční cestou a měla jsem šílenou chuť zavolat bývalému, který asi ani neměl ponětí, co pro mě znamenal a nebo ho možná měl a právě proto se se mnou rozešel. Ale tím bych ničeho nedosáhla, že? Kdybych se mu ozvala. Tak jsem zavolala kamarádce, která mi právě chvíli po té, co jsme se s bývalým rozešli, říkala, že až budu mít chuť ozvat s jemu, tak ať radši sjedu v adresáři o příčku níž (ona je Míša a on Michal) a ozvu se jí. Volala jsem jí a ona zrovna byla v kině. Tečka. A jendo velké NIC.
Vážně mám plné zuby těch věčných negativních pocitů, kdybych si pak nepřipadala jako příživník na společnosti a ještě větší blázen, objednala bych se k nějakému psych(ologovi)iatrovi, ať mi napíše nějaké to placebo pro veselejší myšlenky. Jenomže... Špatné nálady má přece každý, ne? Spoustě lidem je smutno a je to přece normální. Ne? Nebo ne?  Vidím (Nebo ji chci vidět?) tu zoufalost v některých svých kamarádkách, které mi sice tvrdí, že jsou se svým životem naprosto spokojené, ale o chvíli později čtu na FB nějaký depresivní status nebo slyším jejich prohlášení, že "všechno je na nic". 
A tak jsem offline asi taková až do smrti budu.
No, abych se dostala od těch maniakálních myšlenek k tomu, co jsem chtěla. Ice mě označila v poznámce, kde šlo opět o to, pustit si přehrávač na náhodný výběr a pomocí názvů písniček si odpovídat na otázky, ať už odpovědi zní jakkoliv nesmyslně. A jako obvykle jsem to udělala, ale nechce se mi s tím na FB někoho obtěžovat, protože moji známí vesměs tohlecto nesnášejí.

Must be the season of the witch...

30. november 2010 at 21:25 | darken
Co mě nejvíce fascinuje na zimě?
...
...
...
To, co mě nejvíce fascinuje na zimě nejsou kupodivu zasněžené stráně třpytící se v odpoledním slunci ani sůl kreslící obrazce na mých botách ani obláčky páry srážející se před ústy a dokonce ani padající vločky ve světle veřejného osvětlení. Kdepak, co Vás nemá! Jsou to důchodci vyhrnující sníh ve všech ranních i nočních hodinách. 

Unforgiven

19. november 2010 at 21:46 | darken
Nó... Tak mě u Ice velmi zaujal jeden řetězák. A neříkám, že bych zrovna teď neměla co dělat lepšího, ale láká mě si ho udělat.

*Vyber si zpěváka/skupinu.
*Odpovídej pouze názvy jejich písní.
*Předej to dál.

A já si velmi překvapivě vybírám... Metallicu... Jo, já vím, není to zrovna jedna z mých tradičních oblíbených kapel, ale mám ji ráda. 

Inner Vision

17. november 2010 at 18:41 | darken
Tak jakpak se všichni máte? Já se mám blbě. (No jo no, není každý den posvícení... A někdy není ani každý měsíc...) A co bych to nenapsala, tím, že se to napíše, to nebude více pravda. Všechno mě štve, nic mě nebaví, nedokážu se těšit ani na Harryho Pottera, připadám si jako chodící třaskavina, která jen jen vybuchnout... (A nebo se rozrečet.) Co bych o tom povídala, každý má svých problémů dost... 

Tenhle příspěvek je taková malá reakce na jednu 'označovačku' na Facebooku. V ní šlo o to, co vybere 'náhodný výběr' přehrávače za prvních 15 písniček. Ice mě označila a já si to zkusila, jenže se mi výsledek nechce dávat na FB a 'otravovat' s tím jiné lidi (máte jich označit 15), navíc se mnou dneska Faceb-o-o-k stejně nějak odmítá spolupracovat. Tak to dám sem. 
Nó, jinak mně ten náhodný výběr z mé veškeré muziky strašně chytil. x) 

Tak jo, playlist, který mi vybral můj přehrávač:

System of a down - Inner Vision
Alpinestars feat. Brian Molko - Carbon Kid
Placebo - Burger Queen
Nirvana - School
Placebo - Space Monkey
Karel Plíhal - Když na pavouka sedne blues
X-Ray Dog - Ninth Ring Of Hell
Nirvana - Don't want It All
The Vitamin String Quartet - No One Knows
Death Cab For Cutie - Amputations
Metallica - Sad but True
Pete Doherty - Killamangiro
Horkýže Slíže - Jennifer
Green Day - I was There
Kasabian - Under dog

Nu, myslím, že mi to mohl zmixovat i hůř. :-)

A teď už se radši vůbec na nic neptám

31. october 2010 at 16:09 | darken
No, tak jsem si říkala, že bych se ke konci měsíce mohla ještě zmoci na nějaký ten blábol... 
Blá, blá, blá, blá, blá...
Tenhle týden jsem měla... vážně plný... zážitků. Ale vzhledem k tomu, že zážitky nemusí být hezké, hlavně když jsou intenzivní, tak hned jeho pondělní start 'stál vážně za to'. Po deseti měsících se se mou rozešel přítel... (A tečka.)
Čímž se ale moje situace stává velmi vtipnou, protože jej teď budu muset i nadále skoro každý den vídat (ať se mi to líbí nebo ne) a jsem vážně zvědavá, která z mých polovin (jedna, jež by ho zavraždila tak mučivým způsobem, jaký si jen sotvakdo dovede představit a druhá, jež by jej zas chtěla každým coulem svého bytí zpátky) bude vyhrávat... Doufám, že se obě poperou, zničí samy sebe a já budu moci zase normálně dýchat. :D
Nu, co jsem ale nadále zjistila bylo, že mám spoustu úžasných přátel. (A pár, v kterých jsem se tak trochu zklamala.) Přátel, kterým bych nejradši napsala děkovné oznámení na Faceb-o-o-k, kdybych sama takové výlevy nepovažovala za pokleslé a nevhodné. Co mě dokáže nejvíce dojmout je, jak někdo někomu píše přes Faceb-o-o-k, jak ho má rád či dokonce miluje. Ehm... Já nevím, mně tato sdělení přijdou tak osobní, že si myslím, že to na sociální servery nepatří a pokud mám někoho ráda, řeknu mu to osobně místo toho, abych mu poslala aplikaci 'Perníkové srdce' aj. x_x
Nu, tak já si jdu asi uvařit kafe nebo něco takového (vážně kafe nepiju, ale někdy to bodne...), protože jinak usnu na klávesnici... Nějak mi dneska čtyři hodiny spánku nestačily... (V rámci rekonvalescence jsem si zakázala myslet a namlátila jsem si prázdninový program k prasknutí... Což asi nebylo ideální, protože na učení mi zbylo jen dnešní odpoledne a to jsem zas moc unavená po Halloweenské party... No, čert vem školu...) No, už aby byl večer a já mohla jít spát. xxx

Bojím se Ježíška

19. october 2010 at 19:11 | darken
Vážně se letos začínám obávat Vánoc. 
Po mých letošních naprosto katastrofálních (vážně, horší už to být nemohlo) narozeninách a dnešním úplně zpackaném svátku... Co mě ještě čeká? H?
No, a teď jsem se ještě pocintala kečupem z mé výborné večeře (ta je totiž to vážně nejlepší z dnešního dne, asi proto, že jsem si ji udělala sama)... Skvělé, skvělé, skvělé. 
Opravdu, co mě ještě čeká? Na Štědrý den přiletí marťani, srovnají Zemi se zemí (Ha ha, to je ironie, Zemi se zemí!), mě jako jedinou unesou a budou mi promítat všechny mé nejhorší zážitky až do skonání světa?
No nic, tohle je jen takový prázdný štěk, nechce se mi vkládat žádnou básničku... (Nechce se mi totiž vůbec nic, snad jen nacpat do sebe ještě těch pět zapékaných toastů, pak do sebe obrátit flašku něčeho ostřejšího, zavolat nejdřív svému příteli a vykřičet na něj, jak moc mi dneska zase ublížil, a pak někomu šťastně zamilovanému a říct mu, že láska je jenom fraška! Zlobivá darken. Ha ha.) Nu, pak mám asi i jednu dobrou zprávu - snad spíše pro sebe, než pro Vás - a to, že se mi vrátila psavá. 

No nic, bílé tváře, mějte se a smějte se.
Hawk. 

Mám jednu otázku...

17. october 2010 at 19:51 | darken
Daisy, Daisy, give me a answer do...
Daisy, Daisy, mám jednu otázku...  A jak je to dál? Nevím, sakra, nevím!!! Ale určitě vím, že už jsem to někdy v češtině slyšela. Jo!

Lew Devis

Ale je to momentálně asi jediná věc, která mě tíží... Jo, jasně, samozřejmě, že bych se měla učit, jak se paprsky lámou na ploskoduté čočce, různá období řeckého umění a tvary vztažných zájmen, první čtyři maturitní otázky z dějepisu (které ještě nemám ani zpracované), psát seminárku, udělat aspoň nějaký úkol, naprogramovat databázi, která se ukládá do souboru a... Pf...

First singing computer

Ale mně se nechce... Raději Vám sem vložím ještě několik verzí této skvělé písničky. A opravdu by mě zajímalo, jak je dál ta česká verze... Nějak to nikde nemůžu najít... 

Gerald Adams

Tenhle víkend mám velmi hektický, ale jsem s ním naprosto dokonale spokojena. :)

Whether she loves me or loves me not
Sometimes it's hard to tell
Yet I am longing to share the lot
Of beautiful Daisy Bell

V pátek jsem byla posedět s kamarádem a nejspíš jsem si zařídila bydlení na vysoké (pokud se tedy dostanu do Prahy... Detail... xD), pak jsem strávila večer právě tím prokletým programováním (zabiják času jak vyšitý). A včera jsem byla bruslit. Modrá mi koleno, proč jen jsem takové poleno? 


Blur

Taky nám přivezli novou sedací soupravu, takže se přeorganizovávalo celé přízemí... Jako by snad moji rodiče chtěli navázat na mne, když jsem si minulý víkend předělávala pokoj (potřebovala jsem dostat postel na druhou stranu místnosti, protože u té stěny, kde jsem ji do té doby měla, bylo z vedlejší místnosti strašně slyšet, jak táta chrápe a poněvadž mám poslední dobou zase potíže se spánkem - pro změnu nemůžu usnout - tak mi to vážně hodně vadilo... I když teď jak máme novou sedačku, tak by se mi možná lépe spalo i v obýváku xD.)





Každopádně dnešní odpoledne bylo jako takovou třešničkou na dortu. :) Škoda jen, že ten čas není nafukovací, aby krásné chvíle trvaly věčnost a ošklivé odplavila minulost. Nu, tak ze mě se pomalu odplavují endorfiny, tak bych vážně mohla něco udělat, nemám toho zrovna málo... Or... Se půjdu umýt a budu si číst. Jo, to je lepší.

Mějte se. :)

...láska na první virtuální kousnutí

23. september 2010 at 19:33 | darken
Právě jsem asi hodinu zažívala... No, jak jen to říct... Kulinářský orgasmus, během kteréhož jsem musela dostat i cukrovku.

Mrkněte, neprohloupíte.


Samozřejmě jsem se strašně naslintala a to bylo tak všechno, že... No, já vím, že bych se měla raději učit dějepis, jenže... Já bych se hned vdávala, jenom abych měla na stole jeden z jejich dortů! Proč jen se přítel nechce vyjádřit?!? Já bych se klidně hned po svatbě rozvedla, jen kdybych směla okusit ten dort! Okusit a zemřít. Mmm... A nesmělo by být moc svatebčanů, aby mi toho moc nesežrali. xD

Nu... Ono i to všechno ostatní stojí za pořádné přehodnocení toho, jestli se má cenu patlat s cukrovím, které mi nakonec stejně ani nechutná, nebo si radši koupit nějaké takové 'umění'. Ale jen houšť a větší kapky, tohle je UMĚNÍ. A ještě navíc se určitě rozplývá na jazyku... Mmm... Moje chuťové buňky dnes viděly nebe a teď se jim obyčejný větrník z místní cukrárny už nikdy nebude zdát dostatečně dobrý. Kdepak dobrý, jen popel a bláto. 

Ach... No, asi si koupím kondenzované mléko a svařím si ho. To je taky chutné. Taková náhražka... 

Mohla jsem maturovat z Harryho Pottera

16. september 2010 at 19:48 | darken
Touto dobou jsem mohla dokončovat balení a lámat si hlavu nad tím, jestli mi moje staré plavky sednou a nebo jestli jsem si přece jen měla koupit nové. No, ale vzhledem k tomu, že nakonec stejně nikam nejedu, tak mám akorát tak mizernou náladu. 

Krušná jsou rána opilcova

12. september 2010 at 19:32 | darken
  • Teď jsem si vyměnila žárovku.

Nuda v DR

29. august 2010 at 18:19 | darken
Nudím se... Zív. A jsem utahaná... Vzhledem k tomu, že mě *někdo* (píská si) včera překvapil příjezdem (sic ohlášeným, ale i tak..) po půlnoci (takže to bylo vlastně už dneska) a šli jsem potom spát až kolem druhé a já se jako obvykle pořád budila a moc toho nenaspala... Ale já si nestěžuji. Já si naopak chválím, chválím a chválím. (A pískám si.) 
Mno, jinak jsem dnes opět (poté, co ten *někdo*... /Pořád ještě si pískám/ ... odjel)  celý den nic moc nedělala, upravila  jsem pár fotek, zkoukla několik dílů Futuramy a jako přípravu školy přepisuju fyziku... Ale to je taky nuda. 
A pak jsem během bloumání na netu objevila dotazník... Takže už víte, co Vás čeká... Muhehe.

Une proposition acceptable

23. august 2010 at 14:09 | darken
  1. Jít na procházku se psem.
  2. Upéct kokakolový koláč.
  3. Najít si na středu autobusy z Náchoda do Nového Města.
  4. Sbalit si šaty.
  5. Sbalit si ručník, šampón, mýdlo a kartáček na zuby.
  6. Najít žetony k ruletě.
  7. Kontaktovat Danu.
  8. Obarvit si vlasy.
  9. Aspoň ještě trochu pohnout se seminárkou.
  10. Přihlásit se na poliklinice u nového doktora.

Dnes je pátek třináctého

13. august 2010 at 20:09 | darken
Dnes je třináctého, pátek 
a já jím pluji
jako skrz mlhový šátek
z těch nejjemnějších látek.

 
 

Advertisement