Básničky

Vedro

18. august 2011 at 16:59 | darken
Dneska se v práci šíleně nudím. ZÍV! Nemám co dělat, nikde nikdo, žádná zábava, žádné rozptýlení...A je takové vedro... Merline! A já jsem v podkroví, dvě stěny skoro celý skleněný, jako v pařníku prostě. Ještě chvíli a bude ze mě dušená zelenina (teda maso, no).

Jedna (opět momentální) blbůstka.

Vedro

Pomoc vedro!
Jedno vědro
chladné vody
všechny škody
napravilo by.

Inspirace Krchovským

15. august 2011 at 21:56 | darken
Jedna momentální (jakože jsem ji sesmolila před chvílí) báseň inspirovaná panem Krchovským.

Inspirace Krchovským

Já nemám nic
už přes měsíc
(a nebo jich vlastně bylo deset?)
akorát tloustnu čím dál víc
(má vůbec ještě cenu se věšet?)

A že je to všechno na hovno,
těším se, až v truhle na rovno
budu já - bečka sádla
jen velká miska žrádla.

No, a aby tobylo fér, tak předkládám i inspirační klenot z pera mistra (a nechci slyšet žádný kecy o autorských právech a prznění pravé poézie):

Nedělám nic. Už přes měsíc
akorát chlastám ještě víc
přičtu s i k dobru na konto
že vůbec dělám aspoň to

Parte

19. july 2011 at 22:01 | darken
Když se vám stane, že jdete kolem starého několikapatrového továrního komplexu a začnete přemýšlet o tom, jestli - kdybyste z něj skočili - dopadnete do škarpy, na trávník nebo na chodník, po případě, jaký úhel zvolit, abyste dopadli na ten chodník, a kam byste dopadli, kdybyste se na to rozběhli a co když byste dopadli jenom na nohy, jaká šance by byla, že vás to zabije, tak vás po tomto řetězci myšlenek zákonitě také napadne, že tady něco není tak úplně v pořádku. Ale klid, to jsou jen takové technické úvahy asi zhruba stejné podstaty, jako když jsem o víkendu jedla meloun a přemýšlela o tom, jestli bylo melounům šlechtěním přidáno na objemu, nebo se ubralo semínek a nebo obojí.

No, dnes jsem v mimořádně mrzuté náladě, což má za příčinu především to, že jsme s kamarádkou už měly najitý byt v Praze (jo, na vejšku jdu do Prahy), jenže nám ho dnes makléř odmítl, protože tam majitel chce nějakou pěknou rodinku a ne čtyři studentky. A taky to, že mám v současné době ve svém vlastnictví na mé poměry docela dost peněz, které bych nejraději utratila za letenku do nějaké exotické země a měsíční pobyt tam, ale nemůžu, protože musím šetřit, abych měla na tu Prahy (když jsem si ji vydupala, tak si ji taky budu platit). Hm... a možná má na mé náladě i podíl ta nesnesitelná bolest zubů. (Vážně, nenašel by se někdo, komu by udělalo radost vysklít mi pravou dolní polovinu obličeje? Zjistila jsem, že jsem moc srab na to, abych to udělala sama, ale ty čelisti vážně bolí.)

Svět je tak zlej, fakt, že je. A když jsem šla dneska z práce, tak nebyly ani žádný světlušky, který by mě rozptýlily, vážně, obvykle jich je jak nas*áno, ale kde jsou, když je člověk potřebuje?

Tak jedna starší básnička, jsem moc líná přepisovat ty novější (a těch stejně není moc, když je člověk dvanáct hodin v práci, tak ho přejde chuť skládat rýmy).

Parte

Zemřela jsem. Litujte mě.
Nezbyla ni kapka ve mně
životní síly.
Rozprodejte mě
na náhradní díly.

Můj pes šel se mnou na procházku

29. march 2011 at 20:50 | darken
Že mě hanba nefackuje! Měla bych se učit a místo toho bezcílně bloumám v hlubinách internetu. A - ta drzost! - z nudy jsem klikla na odkaz na článek na krásná.cz. Vzápětí jsem si po přečtení onoho inkriminovaného textu (to už jsem tomu neříkala článek) uvědomila, že tohle vážně píší tak třinácti, čtrnáctileté "nejlepší blogerky". *mlátí se hlavou do zdi*

Ehm, tak tedy po nějaké době přidávám básničku - básniček teď mám STRAŠNĚ moc, ale nechce se mi je přepisovat, třeba někdy... Nu, tohle je jedna "vánoční". 8-)


Můj pes šel se mnou na procházku

Můj pes šel se mnou na procházku
krajinou jak na obrázku.
Za první zatáčkou mi utek',
byl to od něj podlý skutek.
Já nevěda, kam dát se dál,
na místě jsem stál.
Hodinu a půl,
připadal jsem si jak vůl.
A pak jsem si sněhem zasypán
uvědomil, že to já jsem pán.

Inzerát

11. march 2011 at 18:56 | darken
Ach jo. Jsem jako důchodce:
  • Kulhám
  • Skuhrám
  • Pořád beru nějaký léky
  • Přijdu si naprosto zbytečná
A víte co mi přijde zdeleka nejironičtější? Že to kulhání je asi ještě ke všemu sexy, protože na mě poslední dobou troubí auta více než obvykle, ačkoliv - kvůli zafáčované noze - nosím kalhoty. :-/
V pondělí jsem byla doma a učila jsem se. (Pokoušela se o to.) V úterý jsem šla do školy a místo toho skončila s kamarádem 've Skále' (určitě jsem se o tomto baru už zmiňovala, člověk tam najde víc mých spolužáků než ve škole, ačkoliv teď jsme tam náhodou byli jenom my dva). A kamarád mi nabízel sex. O_O ??? Vážně, věřím, že to nikoho nezajímá, ale tohle uvádím jenom jako příklad toho, jak divné věci se na tomto světě dějí. To vysílám nějaké vlny 'zoufalé osamělosti', které nutí mužskou populaci této planety toužit mě 'ojet'? :D A ty vlny jsou tak silné, že proniknou i do okoloprojíždějících aut... xD
Ice, musím si zase někdy naplánovat výlet do Prahy, jinak mi tady z toho hrábne. :D
Mimochodem, tohle je naprosto žúžozní písnička:

Hey, this fire, It's burning, burning us up...

Jo, když už jsem se tak rozkecala... Vážně mi udělalo radost, kolil lidí (12 už je pro mě KOLIK) mi zahlasovalo v anketě, která se tu nedávno objevila, že sem chodí rádo. :) A jen tak mimochodem, stále mě nepřestává překvapovat, kolik mi na blog chodí právníků, ačkoliv počet andělů stále převažuje. ;)
No jo, uznávám, tohle je jako samostatný článek naprosto nevhodné. Tak pokud na můj blog chodí někdo, kdo čte mé básničky, tady je po měsíci zase jedna. (A už opravdu starověká, po vzoru různých kultur, počítám teď svůj letopočet od roku nula /což jééé... jaké překvapení! Rozchod s M., jsem fakt patetická, občas se mi chce zvracet jenom samotné ze sebe/, a pak je tedy tahle básnička ještě někdy z hlubokého pravěku.) Pamatujete na Inzerát n.2? Tak tohle je Inzerát n.1.


Věnováno M.

10. february 2011 at 19:29 | darken
Měla jsem chuť napsat článek. Ale jenom na chvilku, pak mě ta chuť přešla. Více méně se mi nechce do ničeho, ačkoliv mám dost co na práci. Vedle mě momenátlně leží rozložená chemie... Ale vážně nemám náladu na bílkoviny, hormony, enzymy a vitamíny. I když nepochybuji o tom, že nějaký ten endorfin by se hodil. Bohužel ale nemám po ruce žádnou čokoládu, pročež nic nebude. (A stejně jsem zjistila, že jsem už asi snědla tolik čokolády, že se vůči jejím pozitivním účinkům stávám imunní.)
Tak po delší době básnička. Asi měsíc stará, ale pro mě stále aktuální. 


(Kéž by nebyla.)




Věnováno M.

Říkal jsi sbohem
A já přemýšlela
přemýšlela
a přemýšlela
jestli je bůh
Možná bych to zase jednou udělat měla
Jen sednout si a přemýšlet
a to klidně řadu let
přemýšlet
jestli je bůh
Smazat tak svůj dluh
a říci sbohem tobě
po tak dlouhé době

...

And we were lovers now we can't be friends... 
Fascination ends, here we go again... 
(Not in love - Crystal Castles ft. Robert Smith)

Parte

23. january 2011 at 17:26 | darken
Přežila jsem všechny dny otevřených dveří, které jsem si naplánovala.
Přežila jsem svůj vlastní ples.
Přežila jsem.
Zatím.


Parte

Zemřela jsem. Litujte mě.
Nezbyla ni kapka ve mně
životní síly.
Rozprodejte mě
na náhradní díly.

Zatracený svět

2. january 2011 at 17:03 | darken
Dneska ráno, když jsem se probouzela a neochotně rozlepovala oči, uvědumujíc si, že tohle je definitivní konec zimních prázdniny, jsem si říkala: "Panebože, ještě jeden den! Ještě jeden den! Nebo radši rovnou dva, ať můžu všechno odložit na pozítří, ať mám zítra volno." Ale mé prosby se nejspíše k tomu nejvyššímu nedostaly, takže mě zítra ráno opět čeká štreka do mé milované školy. Pff... 
Před chvílí jsem si sedala na postel se sešitem fyziky v ruce a chtěla jsem se začít učit - píšeme pololetku - neboli shrnující písemku (spíše písemky dvě - jednu na teorii a jednu na příklady) na celou optiku. Věříte, že se mi do toho vůbec nechtělo? (Takové ty hnusy jako Boltzamanova konstanta, Plankova konstanta /no, prostě fůra konstant/, definice různých jednotek, konstrukce lomů na zrcadlech a čočkách, vlnové délky různých záření a světel, vady čoček, dvojlomy, optické přístroje, Michelsenův interferometr - k čertu, tohle jsem nechápala, ani když jsme to brali - Planparalelní deska, optická mřížka... Už jste dostatečně zděšení? Už se Vám o tom budou zdát noční můry? To není nic proti tomu, kdyby Vás dostala do rukou naše fyzikářka a vy neuměli Wienův posunovací zákon!) Tak jsem si řekla, že to nechám osudu... Trojku na vysvědčení mám stejně jasnou, a kdybych z toho ještě dostala nějakou slušnou známku, tak by mohla naše fyzikářka ještě podlehnout mylnému dojmu, že bych třeba chtěla dvojku a pokusit se mě přezkoušet. Ehm... Takže tímto prohlašuji, že se na fyziku učit nehodlám! 
Prohrabovala jsem se v dokumentu s básničkami a přemýšlela, kterou sem dnes dám. Nějak se mi poslední dobou rozmnožily, potvory. Nejdřív jsem sem chtěla dát jednu už opravdu starou (tři měsíce), ale pak jsem narazila na tuto. A pobavila mě. Vím, že je to zvěrstvo, když člověka pobaví jeho vlastní básnička (asi něco takového, jako když se člověk zasměje vlastnímu vtipu, ale všichni ostatní jsou zticha), ale to se prostě nedá nic dělat. Pobavilo mě to. 




Zatracený svět

mějte si ten svůj zatracený svět
mně už není pět
a není mi ni padesát
abych nechala si srát
na hlavu svou z výšky
mně stačí ty šišky
co mi házej na hlavu
když stojím ve slumu
rozčilený veverky
snad je tak štve to, že jsou vlastně mrtvý

No. 2

16. december 2010 at 16:37 | darken
Dneska se mě kamarádka  během hodiny angličtiny zeptala, co to znamená "Bad-tempered". Měla jsem ji říct, ať se podívá na mě a bude mít definici toho slova přímo před očima. Což mě samozřejmě v tu chvíli (vůbec, velmi často mne napadají geniální myšlenky až nějakou dobu po tom, co pro ně nastala adekvátní situace)  nenapadlo.

No jo, básnička, podstatně starší. Nejméně dva měsíce, vím, že jsem ještě chodila s bývalým, když jsem ji psala. (Dneska jsem s ním - a naštěstí i s jinýma lidma - musela přetrpět nákupy. Na jednu stranu bylo velmi vtipné pozorovat někoho, kdo dělá, že neexistujete, a během toho pozorování taky dělat, že ten dotyčný neexistuje. Ale... Ta část mého já, která zrovna držela štafetu v mém mozku, tu ironii jaksi neocenila. A taky už to začíná být, nu, řekněme, že poněkud únavné. Společní známí jsou peklo, vážně. Vypadla jsem, jak nejrychleji jsem mohla. Tečka. Už abych byla někde jinde, daleko od něj.)




No. 2

Utéct času
Utéct době
Utéct hlasu
Utéct sobě

Doběhnout dál
Překvapit sebe
Doběhnout tam
Tam, kde je nebe

Balada o mytí vlasů

5. december 2010 at 21:23 | darken

Balada o mytí vlasů

Mé vlasy krvácely rudou
A to ještě chvíli budou
Změna je život
Když nechceš ukousat se nudou

A musíš taky zažít trochu bolesti a zlosti
Vyhnout se vyumělkovanosti

A čert vem tvůj názor
A čert vem tvou vlast
A čert vem tvou bolest
A čert vem tvou strast

A ty sviňský vlasy se stejně dostanou všude

Inzerát n.2

3. november 2010 at 20:01 | darken
Nechápu, jak můžu své dny trávit tak absolutním nicneděláním a může mi to procházet. Nechápu, jak si to vůbec můžu strpět. Takové mrhání. 
Dneska jsem dokázala hodinu hrát jednu přiblblou hru na facebooku.
Snědla jsem při tom 100 g bílé čokolády...
A Ice... Po té čokoládě od Tebe už se taky zaprášilo... (Byla skutečně moc dobrá.) A to mi lidé doporučují, ať se na sebe koukám do zrcadla a říkám si, že se mám ráda. Ha ha. 
Radši vložím nějakou básničku. Opět starší... Nějak mně poslední dobou všichni opouštějí (jen lenost a otupělost zůstává) včetně múzy.
A sice je ta básnička starší, ale přijde mi, že sedí. Jo, fakt sedí. 


Inzerát n.2

Prodám srdce
Zn. levně
Sloužilo mi dosud věrně
Proč už ale neslouží?
Nikdo po něm netouží...

Prodám srdce
Vám i vám i vám
Zadarmo ho dám
Je lehké
Přijde v krabičce s nálepkou
'Pozor křehké!'

Prodám srdce
V dárkovém balení
Ne, není to šálení
Přidám mozek, játra, plíce
A chcete-li,
tak ještě více

Prodám srdce
A klidně Vám ho doručím
Za kvalitu neručím
Ochotně a bez vytáček
Nenajdete žádný háček

Daruji srdce...
.
.
.
.
Zn. Do dobrých rukou

AN: K tomu názvu Inzerát n.2... Existuje ještě Inzerát n.1 a spousta básniček, která téhle předcházela... Ale tahle se mi sem dnes chtěla vložit.

Mějte se, bílé tváře, já musím ještě zderivovat 40 funkcí... Fff... Hawk. 

Dry your eyes

5. october 2010 at 19:50 | darken
Pamatujete si ještě tuhle básničku? Nebo lépe řečeno její první sloku. Tak jsem ji dnes konečně dokončila.
Za výlev pod perexem se neomlouvám, já jsem si trochu pomohla a vy to číst nemusíte. 
Díry



Svět je kulatý do určité míry.
A občas v něm...
Mohou vznikat díry.

Díry v hmotě,
díry v mramoru
Směrem dolů
a směrem nahoru.

Můžeš špatně šlápnout...
A padat...
Nekonečně padat
Můžeš inkoust kápnout...
A sledovat,
jak padá.
Nekonečně padá...

Spadneš-li do propasti,
odřeš si kolena.
A míti náplasti
už něco znamená.

Náplasti na kolenou,
náplasti kdekoli...
Lidé si vzpomenou,
když žití zabolí.

A svět vždy bude kulatý
jen do určité míry.
A stále v něm...
Budou vznikat díry.
Díry v hmotě,
díry v mramoru
a ty se propadneš...
Buď dolů...
anebo nahoru.


Jsi prvním, posledním

30. september 2010 at 16:38 | darken
Tak jo, vsadím se, že jsem Vás dostala - další básničku jste určitě nečekali! *ir* 
Muhehe, další pro mého přítele. *ir* Psala jsem ji za velmi příjemné atmosféry během fyziky. Takové té, kdy víte, že stejně nic nevíte, a tak ani nemá smysl dávat pozor. Koho by taky zajímalo, jak se narýsuje či vypočítá odražený obraz předmětu v kulovém zrcadle, že? Mm... To mi ta škola začíná. Vážně absolutně nechápu, co jsem kdy měla ráda na fyzice a dokonce už i na matice se ztrácím. A nejhorší je, že je mi to vlastně docela jedno.
Ale zase... procvičila jsem si řeckou abecedu.  




Jsi prvním, posledním


Jsi alfou i omegou
Jsi á i zet
Jsi jednička i nula
Jsi pramen i delta


Nejsi však beta a psí
Nejsi bé či ypsilon
Nejsi ani dvojka a devítka
Nejsi přítok ni meandr


Jsi první, poslední
Přesto však nejsi nic
Toho, co nejsi
Je prostě pořád víc

Tak to jsem prostě já

27. september 2010 at 21:39 | darken
Pozor, pozor. Další básnička. A opět vznikla pod vlivem podivně rozporuplně stráveného 'odpoledne' (rozumějte dvou hodin) s mým přítelem. 
Tentokrát ale není ani smutná (alespoň ne nijak zvlášť, a když už tak bych dala přednost slovu 'melancholická') ani milostná a vlastně není vůbec o nikom jiném, než-li jsem - prosím pěkně - já. Sobecké? možná. ;-)
Básnička je trochu divná - a není to jen tím, že obsahuje slova, která v pravidlech českého pravopisu nenajdete.
A nemůžu si neodpustit k ní přiložit jednu nádhernou skladbu. :-)





Tak to jsem prostě já


Vlasy od kouře
Trochu fialovějící
Sedím na rouře
Trochu myslící a trochu snící


A nehty lakem
Trochu zelenají
A uši vlakem
Trochu zaléhají


Vlasy od kouře
Trochu fialovějící
Sedím na rouře
Trochu šťastná a trochu smutnějící


A oči časem
Trochu šednou
A rty jasem
Trochu blednou


Vlasy od kouře
Trochu fialovějící
Sedím na rouře
Trochu čilá a trochu spící.


A mysl hudbou
Trochu kalí se
A rozum sudbou
Trochu halí se


Vlasy od kouře
Trochu fialovějící
Sedím na rouře
Trochu ošklivá a trochu krásnějící


A hlava světem
Trochu plná je
A ruka letem
Trochu maluje


Vlasy od kouře
Trochu fialovějící
Sedím na rouře
Trochu lhostejná a trochu milující  


AN: Mám jen chuť podotknou něco k  'Vlasy od kouře'... Dnes jsem byla s kamarádem posedět v 'studentském klubu' (kde pokud zrovna probíhá některá z těch nudnějších, zbytečnějších či 'písemkoidnějších' hodin, můžete najít větší část mé třídy, než je na vyučování) a šíleně mi smrdí vlasy od cigaretového kouře. A to jsme si je včera myla a tak krásně mi voněly. :(

Držím smutek

10. september 2010 at 20:20 | darken
Zrušila bych spoustu věcí. Opravdu spoustu, věřte mi. Komáry, ovády, známky, zbraně hromadného ničení, akné. Ale momentálně toužím zrušit dnešek. Aby nikdy nebyl, víte?

But I couldn't think
Of anywhere I would have rather been
To watch it all burn away...








Držím smutek


Držím smutek za svůj sen
Padl, nikým nebráněn.
Zvadl,
sám,
osamocen.


Dala jsem ti báseň
a tys ji roztrhal.
Já plakala
a ty jsi trhal dál.


Dala jsem ti srdce
a ty jsi střelil kuší.
Trefils,
trefils srdce spolu s duší.


Já plakala
a ty jsi střílel dál.


Dala jsem ti sny
a tys je pošlapal.
Padla jsem ti k nohám
a ty jsi šlapal dál.


Až už jsem neměla co dát.
Na dně a plná ponížení.
A chtělo se mi řvát,
že cesty zpět už není.


Já plakala
A ty jsi trhal, střílel, šlapal dál.


Držím smutek za svůj sen.
Padl, nikým nebráněn
Zvadl,
sám,
osamocen.

Just wanna get it right... sometimes

8. september 2010 at 18:44 | darken

Dnešek bych zrušila. A zítřek taky. Nechala bych pátek, ale jenom jestli nebudeme psát z matiky. Ale vlastně jo, i s tou pitomou písemkou chci pátek.  A odpoledne nebudu dělat nic jiného, než že sebou fláknu a budu se koukat na film nebo na Červenýho trpaslíka. I kdyby se přítel postavil na hlavu...

Cítím se hrozně odrovnaně. xD Všechno mě bolí a na nic nemám sílu. Včera jsem trčela ve škole do čtyř a pak jsem ještě v rámci doubledate (tohle fakt nesnáším, chvíli jsem přítele opravdu neměla ráda za to, že tohle udělal z procházky, která měla být původně jen pro nás dva) šla něco přes 16 km. Turistická trasa, víte?

Dneska jsem ve škole trčela do čtyř. Schůzka k plesu (vážně, věří mi někdo, že je mi ples naší třídy akorát tak u jedné mé anatomické části?), matika, fyzika... Nevím proč, ale během cesty z i do našeho ústavu jsem si totálně odrovnala chodidla (puchýře, otlačeniny a ták) v botách, které mi občas sedřely jenom paty (paty mám ovšem v naprostém pořádku).

A zítra hned první dvě hodiny programování... Mně jebne. A to do té školy chodím teprve týden. 

No nic... Že bych se mrkla na úkol z fyziky? Fyzikářka se kvůli mě totiž na hlavu stavět nebude, ta mi dá rovnou vozíček. 



Jedna už docela dost stará básnička. Abych pravdu řekla, tak se mi ani nelíbí. Jak mi psala v první třídě učitelka do písanky Umíš to lépe!.






Když ti není vesele,
tak prý poznáš přítele.
Avšak snaž se jistit,
že nejsi v nouzi,
jinak můžeš zjistit,
že vlastně vůbec žádné přátele nemáš...

Mizerný den

1. september 2010 at 18:58 | darken
Mizernej den. Mizernej den. Mizernej den.
Pitomý první září. :( Tahle básnička ho naprosto vystihuje. 



Pusťte si film V Brugách. Něco tak nehorázně smutného s podtextem černého humoru jsem ještě neviděla...





Mizerný den


Mizerný den,
tak jak jen má být.
Mizerný den,
kdy nechce se žít.


V ten mizerný den
i štěstí je smůla.
V ten mizerný den
ze sedmy je nula.


Na mizerný den
smutek má svátek.
Na mizerný den
jsou šrouby bez matek.


O mizerném dnu
láska jen bolí.
O mizerném dnu
se rány dost solí.


Mizerný den,
tak jak jen má být.
Mizerný den,
kdy nechce se žít.


Lucy in the sky

28. august 2010 at 18:36 | darken


Look for the girl with the sun in her eyes
And she's gone
Lucy in the sky with diamonds

Lucy in the sky with diamonds, Lucy in the sky with diamonds, Lucy in the sky with diamonds... Áááá...

Mám ráda Beatles. Vážně, je to muzika prověřená léty. Dobře, neprověřovalo ji tolik let jako třeba Mozarta nebo Dvořáka, ale stejně... Víte, co se mi na mém hudebním vkusu líbí? (A zapomeňte na to, že samochvála smrdí...) Ta různorodost! x)

Nu, mám pro Vás malou básničku. Přemýšlím o tom, že až mě popadne ta správná nálada, tak ji dodělám, protože zatím jsou to jen takové tři věty... Ale myslím si, že dost pravdivé. :D
A ačkoliv jsem se zrovna neumístila v Ortenově Kutné Hoře (ale stejně jsem na sebe pyšná, že sem se dokopala tam něco poslat... A mám pozvánku. :P Sice tam nejspíš nepojedu, ale mám ji a to se počítá. :)), tak na tohle jsem docela hrdá. 

Svět je kulatý do určité míry
A občas v něm...
Mohou vznikat díry.

Zpověď čerstvého abstinenta

19. august 2010 at 12:46 | darken
Tenhle blog se asi pomalu a jistě mění na básničkový.. Další čerstvý přírůstek. :-)


Zpověď čerstvého abstinenta


Dík jisté síle
rum s colou nepiju.
Znám proto chvíle,
kdy ráno nebliju.


Ach, je to slast
Ach, jak se mi to líbí
avšak ten chlast...
Kurva, jak jen mi chybí!

Píseň

17. august 2010 at 22:20 | darken
Tohle je nejspíše něco, co by můj profesor češtiny nazval milostnou lyrikou.*shamed*
Já to nenazývám nijak. Prostě básnička.
Vlastně jsem ji napsala zrovna před chvilkou. Sice mám v notebooku několik starších básniček, které si říkají o uveřejnění, ale tahle se mi uveřejnit chce.
Je pro mého přítele. Nu. Nevím, jestli mu ji někdy přečtu, nějak ho nezatahuju do svých ''literárních'' pokusů.

Píseň


Líbat se a líbat, líbat
Utopit se jen v polibcích
To je to, co má duše zpívá
Když na tebe se dívá
Líbat se a líbat, líbat
To je to a víc už nic
 
 

Advertisement