VIII. Harry

20. july 2011 at 15:50 | darken |  Stíny života
I know It's been a while... Enjoy and leave a comment. :)

VIII. Harry

Yeah, suck it...





Moc dobře jsem nechápal, proč mi Fabre na výpomoc přidělil zrovna Malfoye. Dobře, tak umí francouzsky a co? Ale mlčel jsem, mlčel jsem i o deset minut později, když si můj budoucí asistent sedal k našemu stolu. Vypadal nevyspale a jeho obličej, vlasy a postoj vůbec jako by říkaly jedno jediné slovo - sex. Na jednu zvrácenou chvíli se mi hlavou mihla představa Malfoye souložícího s anonymní ženou. Přišlo mi to zatraceně přitažlivé. Sex. Jak dlouho už to bylo, co jsem naposledy...? Hodně dlouho, ale tento podivný celibát jsem si vybral dobrovolně. Sex. Vlastně jsem nikdy nevěděl, co to všichni na tom špinavém, upoceném a uspěchaném rituálu mají. Když jsem přemýšlel o Ginny a o tom, jak se k sobě vrátíme (jak naivní!), měl jsem na mysli dům, psa a děti. A teď... představuju si Draca Malfoye klátícího někoho, prostě někoho. Nepřirozená touha. Sex.
Zaregistroval jsem, že na mě Fabre mluví. Ptal se, proč jsem mu neprozradil, že se s Malfoyem známe. Pro bych mu to říkal? A co bych mu měl k tomu dodat? Jak jsem ho v šestém ročníku proklel a on málem vykrvácel na podlaze holčičích umýváren? A jak potom on všechny zradil a pak... Brumbál byl mrtvý a já byl sám. Sakra, o tomhle jsem nechtěl přemýšlet! Odehnal jsem všechny myšlenky a zaposlouchal se do Fabreho tlachání. Jenže ten po chvíli odešel a nechal mě s mou noční můrou osamotě.
Nervózně jsem se usmál, spíš na svůj nedojedený koláč než na blonďáka. Zkusil jsem přebít ticho trapnou otázkou. Jak se má? Jakoby mě to zajímalo. Ale on se chytl našeho posledního nočního setkání. Před očima se mi promítl jeho obraz, vytáhlý hubený muž kouřící ve světle pouliční lampy. Kdo by to byl řekl, že to bylo teprve včera. Zdálo se mi to jako sen z daleké minulosti. Napadlo mě, že bych se mu možná mohl omluvit, konec konců jsem ho vyděsil k smrti.
"Já... No, omlouvám se, že jsem na tebe tak zíral." Zalitoval jsem toho, jakmile jsem to řekl, protože se zatvářil podivně zmateně. Pohled dítěte, které před Vánoci objeví u mámy v šatníku zabalené dárky a neví, co to má znamenat. Jal jsem se rychle dojídat svůj koláč, abych nás oba mohl osvobodit od trapného mlčení, ale on mě předběhl, sarkasticky oznámil, že za víkendy není placený a zvedl se.
Koukal jsem se na jeho vzdalující se záda a matně se lesknoucí bílé prameny vlasů. Přišlo mi, že o Malfoyovi přemýšlím nějak moc a že ve mně vzbuzuje samé zapomenuté pocity. A zjištění, že mi to vůbec nevadí, že mám aspoň trochu pocit, že žiju a dýchám, mě donutilo za ním ještě zavolat: "Malfoyi, pošlu ti sovu!" A to mě původně ani nenapadlo, že bych s ním opravdu chtěl (a dokázal) spolupracovat.
Ještě notnou chvíli jsem jen seděl a prstem vybíral drobečky z talíře. Pak jsem se vrátil do své kanceláře a chvíli probíral spisy a podklady k případu poruchových hůlek. Čím déle jsem si četl všechny souvislosti ohledně jejich dovozu do Anglie, tím více jsem získával dojem, že je to všechno moc nápadné, moc divné, moc... fušerské. I dítě by si všimlo, že je něco špatně. Že dokumenty a sériová čísla k hůlkám nesedí. Vypadalo to jako něco, co má sloužit k odlákání pozornosti od něčeho jiného, většího. A nebo... nebo to prostě dělala jenom nějaká banda amatérů, několik xenofóbních francouzských adolescentů. A nebo si chtěl někdo lehce přivydělat (hůlky přece stojí majlant), ale nezvládl výrobu a administrativu. Bylo by tohle možné? To se mi nezdálo.
Zbytek soboty jsem strávil zahrabaný až po uši v papírech a rozhovory s bystrozory, kteří případ dosud vyšetřovali. A pak byl najednou večer a mně se nezdálo, že bych se nějak hnul z místa. Když jsem se přistihl dřímající s brkem, z kterého trpělivě odkapával inkoust naštěstí jenom na stůl, proklel jsem posun času a rozhodl se skončit.
Odletaxoval jsem se do ubytovny. Hlad mě donutil dojít si do kantýny koupit něco k večeři, bohužel byl zrovna klasický čas večeře a k výdejnímu okénku se táhla fronta dlouhá jako cesta do Bradavic. Postavil jsem se na konec, potlačil zívnutí a protřel si oči. Skoro jsem usínal ve stoje, když mě někdo zezadu pozdravil: "Ahoj, Harry." Otočil jsem se a poznal mladíka z dnešního rána, který mi ukazoval kancelář. Emanuel? Příjmení mi moje paměť už neprozradila, ale vzpomněl jsem si, že je mudlorozený. Emanuel mudlorozený.
Oplatil jsem mu pozdrav a chtěl se otočit zpátky, ale on měl zřejmě v úmyslu zapříst se mnou hovor.
"Jak bylo první den v práci?"
"Hm... Nic moc," zabručel jsem neurčitě. Nálada na hovor mě opustila před deseti lety. I když by nemusel být špatné navázat s někým kontakt.
"Už dostals nějaký případ?" Zabředl jsem s ním do nicneříkajícího hovoru, který mi jen připomněl, jak jsme se kdysi bavili s Ronem a Hermionou. Tehdy, když jsem si ještě myslel, že nedovolím nikomu, aby pro mě zemřel, že budu mít v mém nynějším věku ženu a aspoň dvě děti a, že naše trio vydrží navěky.
"Co si přeješ, miláčku?" vysvobodila mě kantýnská. Rychle jsem koupil láhev máslového ležáku a slaninový sendvič a rozloučil se s Emanuelem.
"Dobrou noc, Harry, doufám, že zas brzo pokecáme," oplatil mi pozdrav a dlouho se na mě díval, trochu mě tím znervóznil, protože to skoro vypadalo, jakoby mě hypnotizoval či co. Vzpomněl jsem si na Malfoye a jeho temné oči a pak sám sebe proklel, nemyslel jsem na něj celý den, co to se mnou je, že je úspěch, když na něj chvíli nemyslím a pak se mi stejně vkrade do hlavy? Nedovedl jsem si představit, jak spolu budeme pracovat...
V klidu svého pokoje jsem snědl svou večeři a pak se stále oblečený natáhl na postel, dřímal jsem a myšlenky mi poletovaly všude možně, až udělaly kruh a vrátily se znovu k Malfoyovi. Kde asi bydlí on? Matně jsem uviděl jeho blonďaté vlasy a rozmazanou siluetu v plandajícím černém hábitu, jak stojí v Malfoy manor. Obraz se rozptýlil a ukázal nahého Malfoye, jak se chystá spát... To mě probralo, takovéhle myšlenky nejsou zrovna dobrá vstupenka k příjemným snům! Zvedl jsem se, přivolal si ručník a mýdlo a šel do umývárny. Bylo v ní dost lidí, což mě zneklidňovalo snad ještě víc než obvykle a popohnalo k většímu spěchu.
Ulevilo se mi, když jsem opět ležel ve své posteli. Vytěsnil jsem všechny nežádoucí myšlenky, jako kdybych se chystal na nitrobranu, a pak mě konečně únava přemohla a já usnul.


Úvod ||| VII. kapitola ◄|||►
 

4 people judged this article.

Comments

1 Name_field_must_not_be_empty Name_field_must_not_be_empty | 20. july 2011 at 18:29 | React

Ta kantýna... inspirací bylo QAF?

2 darken darken | 20. july 2011 at 19:42 | React

Co? V QAF byla nějaká scéna z kantýny? Celý seriál si rozhodně nepamatuju.

3 Ivet Ivet | Web | 21. july 2011 at 22:57 | React

Uff, Harry začíná být opět závislý na Dracovi. Ach starý (ne moc) dobrý šestý ročník. :D Doufám, že se dočká i nějakého 'příjemného' snu. Moc díky za kapitolu a těším se na pokračování. :)

4 darken darken | 26. july 2011 at 9:21 | React

Ivet, díky. :) Snad pokračování přibude brzy, ale nic neslibuju, nemám na nic čas ani náladu.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement