Parte

19. july 2011 at 22:01 | darken |  Básničky
Když se vám stane, že jdete kolem starého několikapatrového továrního komplexu a začnete přemýšlet o tom, jestli - kdybyste z něj skočili - dopadnete do škarpy, na trávník nebo na chodník, po případě, jaký úhel zvolit, abyste dopadli na ten chodník, a kam byste dopadli, kdybyste se na to rozběhli a co když byste dopadli jenom na nohy, jaká šance by byla, že vás to zabije, tak vás po tomto řetězci myšlenek zákonitě také napadne, že tady něco není tak úplně v pořádku. Ale klid, to jsou jen takové technické úvahy asi zhruba stejné podstaty, jako když jsem o víkendu jedla meloun a přemýšlela o tom, jestli bylo melounům šlechtěním přidáno na objemu, nebo se ubralo semínek a nebo obojí.

No, dnes jsem v mimořádně mrzuté náladě, což má za příčinu především to, že jsme s kamarádkou už měly najitý byt v Praze (jo, na vejšku jdu do Prahy), jenže nám ho dnes makléř odmítl, protože tam majitel chce nějakou pěknou rodinku a ne čtyři studentky. A taky to, že mám v současné době ve svém vlastnictví na mé poměry docela dost peněz, které bych nejraději utratila za letenku do nějaké exotické země a měsíční pobyt tam, ale nemůžu, protože musím šetřit, abych měla na tu Prahy (když jsem si ji vydupala, tak si ji taky budu platit). Hm... a možná má na mé náladě i podíl ta nesnesitelná bolest zubů. (Vážně, nenašel by se někdo, komu by udělalo radost vysklít mi pravou dolní polovinu obličeje? Zjistila jsem, že jsem moc srab na to, abych to udělala sama, ale ty čelisti vážně bolí.)

Svět je tak zlej, fakt, že je. A když jsem šla dneska z práce, tak nebyly ani žádný světlušky, který by mě rozptýlily, vážně, obvykle jich je jak nas*áno, ale kde jsou, když je člověk potřebuje?

Tak jedna starší básnička, jsem moc líná přepisovat ty novější (a těch stejně není moc, když je člověk dvanáct hodin v práci, tak ho přejde chuť skládat rýmy).

Parte

Zemřela jsem. Litujte mě.
Nezbyla ni kapka ve mně
životní síly.
Rozprodejte mě
na náhradní díly.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 hanichka hanichka | Web | 23. july 2011 at 10:17 | React

Občas mám taky podobný myšlenky (nevážný a snad je nikdy neuskutečním), ono je to i docela zajímavý přemýšlet, jak daleko bych třeba skončila, kdyby mě srazilo auto...i když trochu divný :)
A ten makléř si ani nezaslouží komentář...mě by to tak naštvalo...

2 cihlinka cihlinka | 23. july 2011 at 19:10 | React

Děsivý myšlenky:) Mívala sem je, teď sem přešla na autonehody (pokaždý, když řídim)... Gratuluju k přijetí na vejšku do Prahy, fandim vám s novym bytem: ) A ještě děkuju za novou kapitolu: ) (nebudu se vnucovat na dvou místech: )), jsem ráda, že se to posouvá dobrým směrem: )

3 darken darken | 26. july 2011 at 9:23 | React

hani, asi tak. A s tím bytem je to čím dál tím horší a horší... Asi fakt nakonec skončím pod mostem.
cihlinko, děkuju a s tím bytem uvidím, no, hlavně abych si našla práci a zaplatila to...
Vnucovat??? Co? Já jsem ráda za každý komentář! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama