Jak darken "odmaturovala", udělala přijímačky a vykašlala se na brigádu

28. may 2011 at 21:53 | darken |  Čarodějnice
Milé děti,
uvelebte se pohodlně ve svých postýlkách, babička vám bude vyprávět pohádku...



Pche, to ú-ú-ú-rčitě! Posledních čtrnáct dní mi přijde, že by se můj neřízený let vesmírem dal přirovnat k ledasčemu, jenom ne k pohádce. Připadala jsem si jako labilní jedinec, co chvíli šílí štěstím, vzápětí se propadá do hluboké propasti nicoty a nihilismu, pak před ním asi jde nějaký borec hulící trávu, protože se tento náš labilní jedinec hodí do pohody a je mu všechno fuk. Pak chvíli nemůže uvěřit svému štěstí, pak se vzteká a zuří a pak mu je zas všechno jedno, v důsledku čehož nedrží jazyk za zuby, takže udělá pořádný prů... sss... švih kamarádce, pak se chová jako opilý po jednom dětském lentilkovém poháru a pak... spí.

Abych začala hezky od začátku a pomalu se propracovávala všemi událostmi mého žití až do dneška. Nebude to nadlouho, to se zase nebojte, já mám (bohužel) ještě práce dost.

Tak nejdříve se musím trochu omluvit za tu neaktivitu, ale jak jsem tu neopomněla zmínit, měla jsem maturitu a docela i zodpovědně jsem se na ni učila. Pak jsem dělala přijímačky na Masarykovu univerzitu do Brna, kamž jsem se k mé překvapivě nijak výrazné radosti i dostala. A vzhledem k tomu, že jsem typický člověk, který chce to, co nemá a, když to dostane, tak už to nechce, jsem najednou začala strašně chtít jít do Prahy. Uvidíme, tam dělám přijímačky až za dva týdny.

K mému vlastnímu poměrně znatelnému překvapení jsem ústní maturitu s trochou štěstí zvládla naprosto bez problémů. V dohledné době Vás tu určitě čeká článek, kde vystavím svou maturitní práci z výtvarné výchovy, protože - ač jsem už tak dost egoC. a egoI. - mám hrozně ráda, když mě lidi chválí a moje ego se nafukuje ještě víc. :D Z naší třídy zatím neodmaturovali dva studenti, u nichž to sice nebylo žádné velké překvapení, ale stejně ještě nejsem dostatečně evolučně vyvinutá na to, abych z toho měla škodolibou radost.

Maturitu jsem oslavila stylově jedním obrovským a výborným mojitem a několika vodkami s džusem a pak naprosto střílzlivá (teď je to bez ironie, sarkasmu či jakéhokoliv přeneseného významu) capkala domů ve vypůjčených pantoflích, které byly o sedm čísel větší, protože už jsem umírala z těch pitomých sandálků na podpatku, vážně, ty boty byly největší problém mého maturitního dne. A proč jsem byla střízlivá? Protože jsem druhý denvstávala a na půl osmou šla povinně obsluhovat do maturitní kantýny. Paráda, né? To je odměna za úspěšnou maturitu. I když to, jestli bude úspěšná teprve uvidíme až po těch testech a slozích, co píšeme příští týden. I když si myslím, že už je to spíše jen formalita, pokud člověk neskope útvar nebo téma u slohu. Jinak jsem z toho, že jsem to zvádla měla radost jenom tak do deseti do večera, kdy jsem zjistila, že se tím vlastně vůbec nic nemění. Dál budu nucena dělat věci, které mě nebaví, dál mi bude většinu času připadat všechno dost nesmyslné a nicotné a dál... a dál... a dál... jakýje smysl života? A jakýe smysl toho mého života?

A po maturitě mě čekala brigáda. Měla jsem ji přes kamarádku (jak taky dneska jinak, že jo... :-/) a jednalo se o "holku pro všechno" v hubnoucím studiu. (Recepce, obsluhování zákazníků, úklid.) Kamarádka slibovala, že to bude dost slušně zaplacené. Tak jsem hned v pondělí po maturitě nastoupila na zaučení.

Můj šéf byl... To se ani nedá říct jedním slovem, prostě člověk, který neustále nic nestíhá, musí se na něj dvě hodiny čekat a zároveň mi hned nabízel tykání, choval se velmi kamarádsky, byl velmi hovorný. Později jsem i přišla na to, že si houby pamatuje a všechno se mu musí stokrát připomínat. A zároveň byl opravdu velmi mile přátelský, bezprostřední a vtipný. Nikdy nevěřte takovým lidem. NIKDY! Nakonec jsem zjistila, že vkládá slova lidem do úst a překrucuje to, co říkají. Jednalo se totiž (mimo jiné) o to, že se mě na začátku ptal, jakou mám představu a platu. Já mu to nechtěla říkat, jelikož jsem prostě a jednoduše žádnou neměla a taky mi to bylo blbé. Nakonec ze mě vypadlo pod dojmem naslibovaného lepšího ohodnocení 60,-, on se mě na to zeptal, jestli by mi to stačilo, poznamenal si to a řekl, že to pak zapíšeme.

No, ale na konci týdne, který jsem tam dělala, přišel s tím, že tam normálně dělá nějaká důchodkyně*, která má na hodinu 40 a že by to platil i mně a mé kamarádce, která tam taky měla dělat. Kamarádka rovnou odmítla. Já řekla, že si to rozmyslím. A ač jsem se rozhodla, že to teda néé, že to není ani minimální mzda, tak jsem nakonec kývla, protože celé čtyři měsíce sedět na zadku doma je zase mrhání časem. Jenže on na to začal povídat, že vlastně ani neví, jestli tam bude potřebovat brigádnice, protože se tam bude přesouvat solárium, z kterého se tam přesunou další důchodkyně*, tak jsem mu řekla, že bych o tu práci stála, ale že se nezblázním, když to mít nebudu. Načež on během dne ještě přišel s tím, že jeho společnice má nějaké dvě kamarádky, které jsou strašně natěšené, aby tam za 40 kč/h (ha ha ha, fakt bych ty holky chtěla vidět? Za 40 kč/h by se dnes normální člověk ani nešťoural v nose) dělaly. A že tu práci dá radši někomu, kdo se na ni takhle těší, než mně, když mi o to tak nejde. Pff... Takže asi tak. Ale dál si se mnou povídal, jako bychom byli bůhvíjací kamarádi a pokoušel se ze mě tahat rozumy, pak ještě řekl, že jsem řekla něco o té své kamarádce, co jsem neřekla a... Nakonec jsme skončili s tím, že se mi ozve, jak to bude. Ale říkám si, jestli mi to za to stojí, dělat za takový pakatel a za šéfa takovéhleho člověka. Nejvíc mě tedy ale naštval tím, že úplně překroutil moje slova a udělal ze mě nějakou blbku, která šíří lži o své kamarádce! Kamarádce (temhle čloěk totiž provozuje u nás zumbu, kterou kamarádka předcvičuje, proto se znají) jsem o tom samozřejmě řekla a ona na to, že si s ním promluví. Jsem zvědavá, co jí poví! Vážně, tahle slečna je jedna z mých nejbližších lidí, takže doufám, že í nenakuká ještě bůphvíco a když, tak mu to snad aspoň nesežere. Ach jo.

Vážně, nikdy nevěřte lidem, kteří se tváří jako vaši skvělí kamarádi od prvního setkání. Už tím jsou divní, je sice jistá pravděpodonost, že to myslí vážně, ale daleko větší praděpodobnost je, že se tím jenom pokoušejí dostat k vám blíž, abyste v ně získali důvěru, přestali si hlídat pusu atd.

Každopádně jsem se něak rozepsala, pardon, že s ev tom tak pitvám, ale ještě teď jsem z toho rozčilená. Někdy mám chuť přijít k nějaké sympatické zdi, mlátit do ní hlavou takovou dobu, až se mi mozek rozmašíruje na kojeneckou kašičku, a pak mi vyteče z hlavy ušima.

No nic, mějte se a smějte se a bacha na příliš vstřícné lidi.

*Důchodci. Slyšeli jste o tom, že byla schválená malá důchodová reforma, podle které by dnes narození měli jít do důchodu v pět a sedmdesáti? Hm?! Víte, že v Japonsku takoví ti malí, pilní, pracovití, dlouhověcí šikmoocí lidé chodí do důchodu v šest a padesáti? My - já (v zastoupení státu), moje rodiče, Vy, pokud chodíte na brigádu nebo do práce, a Vaši rodiče - platíme nynějším důchodcům jejich důchody z našich daní a sami dostaneme jen pakatel a to až bůhvíkdy. A nejvíc mě ještě naštve, když takoví důchodci k tomu všemu chodí do práce a kradou ji tak mladým lidem. Totiž... vzhledem k tomu, že nemají celý den co dělat, šli z práce v 55 a pobírají důchod, tak jim těch 40 kč/h stačí. Když jdu někdy městem a za výlohami je cedule s nápisem "Hledáme brigádníka", vždycky je v závorce ještě dopsáno "důchodce".

Takže si to sesumírujeme, platíme jim důchody, oni nám kradou (ne, nebojím se použít slovo krást) práci. A jako vrchol vtipnosti mi přijde, že jejich zaměstnavatelé, kteří jim platí mzdu, jim vlastně platí i důchod ze svého sociálního pojištění. Opravdu, nevíte, kde se můžu odhlásit z platby sociálního pojištění? Za takovýchle podmínek ho nechci.

Indiáni to dělali dobře, když se u nich člověk dožil určitého věku, odvedli ho do pouště a nechali ho tam umřít. A on se nebránil, protože s tou představou dospíval a stárl. A bylo to dobře, vždyť je to nesmysl, aby mladí lidé dělali na staré, kteří s nimi nemají nic společného. Vždyť za chvíli u nás bude vycházet na jednoho člověka v produktivním věku jeden důchodce a časem se ti důchodci budou o něj i dělit!

Sociální politika je v něčem vážně zlo!

Moje nynější oblíbená písnička - Hurts - Sunday.


P.S. Včera mi bylo dvacet, to už jsem taky pěkně stará rašple, co? Oslavovaly jsme to s kamarádkama a dala jsem si nealkoholický drink "Kokosy na sněhu" a dětský lentilkový pohár. Pak jsme šly městem a tlemily se jako opilé (znáte to, ne? Jeden vtip, který nemžete dostat z hlavy, a už to jede...). Rada do života: Vážně, když se smějete jako blázni, potkáte další kamarádku, tak jí proboha neříkejte "My jsme nic nepily!". Neuvěří Vám.
 

1 person judged this article.

Comments

1 sigam sigam | Web | 29. may 2011 at 18:43 | React

Předně: gratuluji k maturitě i k přijetí na školu (i když se ti tam nechce, ale aspoň máš jistotu). Co přesně to byl za obor?
Zrovna dneska se mi o brigádě zdálo. V tom snu jsem sehnala práci, i když mi je sedmnáct. Asi bych měla začít makat doma, protože mi už vyhrává.
Ty inzeráty, které schánějí na práci důchodce, vlastně lidi věkově diskriminují...

2 darken darken | 1. june 2011 at 11:51 | React

sigam, děkuju - je to informační studia a knihovnictví.  A že jo, taky se mi to zdá jako diskriminace.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement