November 2009

Nedělám to poprvé

30. november 2009 at 19:11 | darken |  Harry Potter fan - het
Ha! Víte, na co jsem přišla? Že mi hromada drabblů chybí tady na blogu! Listuju si totiž archívem fanfiction.potterharry.net (je tam hromada povídek, které ráda čtu dokola a dokola...) a při té příležitosri mi tam občas vyskočí i nějaké mé dílko.
Nu, takže jsem zjistila, že mi tu dost drabblat chybí a já bych je docela chtěla mít všechny pohromadě. :o) Co z toho vyplývá? Že teď tu budou tedy přibývat mé starší práce. Co z toho vyplývá pro Vás? Budete to muset přežít.
A komentovat. Pokud budete chtít.

Žánr: humor
Postavy: nechte se překvapit
Časové upřesnění: kdysi dávno
Přístupnost: 12+
Poznámka: Na fanu publikováno dne 27. června 2007 (to už je ale doba! Jak ten čas letí...)


Nedělám to poprvé

Drabble pro Grencle

Zadaná slova: Něha, poklopec a dubový stůl


Jsem jenom obraz

29. november 2009 at 8:08 | darken |  Harry Potter fan - slash

Pozdně listopadová (časně prosincová?) povídka.
Nemá vůbec nic společného s žádnou mojí (nebo cizí) jinou povídkou. Je to jen jednorázovka, ale Merlinžel se nevešla do limitu blogu na jeden článek, takže jsem byla nucena ji rozdělit. Byla jsem v pokušení ji tedy už definitivně dělit na dva díly a trochu Vás potrápit tím, že bych druhou část dodala až za týden, ale obě patří k sobě, nedá se to rozlišovat, povídka je kompletní jen, když jsou všechny její části pohromadě.
Jak povídka vznikla? Kouzelnickým obrazům se nikdo moc nevěnuje, ačkoliv si myslím, že je to velká škoda, protože téma je to zajímavé... V souvislosti s tím musím upozornit, že jsem sice hledala nějaké podklady o tom, jak to vlastně v kouzelnickém světě s obrazy a fotografiemi je, ale nenašla jsem nic moc, informace veškeré žádné. Pokud se Vám tedy moje teorie budou zdát divné, nepravděpodobné nebo dokonce nepravdivé, upozorněte mě, ale předem říkám, že na povídce nic měnit nebudu (snad jen, jestli najdu nějakou gramatickou chybku nebo překlep).

H. K. Farewell - Placebo

Žánr: psychologické, temné, drama
Postavy: Harry Potter, Draco Malfoy
Časové upřesnění: po Bradavicích
Přístupnost: 12+
Varování: AU k sedmičce


Jsem jenom obraz


To není už ten, co se smával na římskách
u starodávných dveří, náměsíčně snící,
veselost jeho zhasla - běda! - s jeho svící;
dnes, zhublý světlý stín, jde strašit na náš práh.

Pierot - Paul Verlaine


Jsem jenom obraz - II.

29. november 2009 at 7:58 | darken |  Harry Potter fan - slash
Druhá část, komentáře potěší. :)


Jsem jenom obraz - II.



Virologie je věda o eliminování mužského elementu z pozemských sfér...

25. november 2009 at 19:51 | darken |  Čarodějnice
Ok, jsem ve velmi povznesené náladě, takže budete muset strpět můj další výkřik do tmy (jo, je docela tma...). právě jsem totiž naprogramovala program, který jsmě měli před čtrnácti dny v prvním praktiku z programování (hezky to pr... Pr... jako prdel...), které bylo bráno jako test. No, ve škole jsem sice jen zírala na monitor, ale teď mě alespoň blaží pocit, že si nebudu připabad jako naprostý, úplný a definitivní (mezi těmito větnými členy je vztah souřadný, přiřaďovací...) trotl. Nebo trol, jak se to vezme...
Takže tenhle článek bude vlastně něco jako pozitivní zpětná vazba, taková malá psychoterapoie zadarmo, bez pohodlných červených sedaček v kapesníám vydání. Napíšu v bodech, co mne momentálně těší a až si budu zase přiipadaat tak moc na dně, jak jsem si připadala, když jsem šla dnes ze školy, přečtu si to.

  • těší mě, že jsem zvládla udělat ten program
  • těší mě, že jsem to udělala úplně sama a nepotřebovala k tomu pomoc
  • těší mě, že jsem dnes dostala jedničku ze včerejší přepadovky z analytické geometrie
  • těší mě, že jsem bez problémů napsala test ze syntaxe z mluvnice a mám od toho jen dobrá očekávání
  • těší mě, že jsem i po půl roce našla telefoní číslo na ekonomku firmy, pro kterou jsem pracovala o prázdninách
  • těší mě, že jsem zhubla a už mi aboslutně nic není těsné (což je na druhou stranu i hloupé, poněvadž musím více utahovat pásky, ale kterou holku by netěšil úbytek na váze, že?)
  • těší mě, že umím nazpaměť slova písničky Great shipwreck of life
  • těší mě, že miluju Placebo
  • těší mě, že si momentálně stahuji přes torrent jejich hodně rozšířenou diskografii (sic to stahuji už třicet hodin, ale má to přece jen 4,5 GB..)
  • těší mě, že už hodinu poslouchám dokola cover verzi písně Daddy Cool od Placeba
  • těší mě, že se mi chce zatraceně smát, vždy když Brian opakuje slovíčka "Daddy Cool" (vážně nemůžu uvěřit, kterou píseň coverovali.... xD)

  • těší mě, že za necelý měsíc budou prázdniny
  • těší mě, že přesně za měsíc pojedeme s kamarádkou do Prahy bezprizorně vymést Nosferatu a všechnu vánoční výzdobu
  • těší mě, že jsem měla pravdu a můj angličtinář ne (poslech, malý kluk vykládá o svých trénincích fotbalu, konec, profesor se ptá, co kluk povídal, já odpovídám "His mother goes to support him..., even It's raining." Angličtinář se ušklíbá, nesouhlasí "It's raining? No, I think even It's training!" Tentokrát se mračím já, nesouhlasím, věta mi nedává smysl, ale mlčím. Posloucháme znovu, já se přesvědčuji o tom, že můj angličtinář je asi nahluchlý, hlásím se /všechno je jednou poprvé, včetně hlášení/ "I think, that he said 'Even It's raining'", angličtinář se usmívá /mám pocit, že se celou situací náramně baví/ "Are you sure?" "Yes, I am!" "Really?" "Yes!" Chvíli se hádáme, pak kamarádka otevírá učebnici, kouká se dozadu, kde máme poslechy otisklé a... voila! Já mám pravdu! Já mám vždycky pravdu!)
  • těší mě, že jem měla pravdu a moje profesorka ZSV ne (Profesorka:"Základní životní minimum je dnes něco přes pět tisíc..." Já (vykřikuji): "To si nemyslím, když pro pětičlennou rodinu je minimum jedenáct tisíc, tak pro jednoho to určitě nebude pět!" "No, ale... Já si... přece jen... Možná je to trochu méně..." "Já mám dojem, že je to kolem tří." "Ale to ne..." profesorka si vede svou a jelikož moudřejší ustoupí... Ale když jsem přišla domů, popadla jsem leták, podle kterého si máma počítá něco ohledně daní, a tam... "Životní a existenčí minimum pro jednotlivce je 3 126 Kč na měsíc". Ha! Už se těším, až to profesorce příští hodinu vmetu... hm, vlastně ne, vkusně ji upozorním na její omyl. Jo...)
  • těší mě, že si sigam dala jako motto do názvu svých stránek větu "When other girls were drooling over boys, I was writting slash - vždycky se musím usmát, když si ji čtu.
  • těší mě, že mám výsledky k polovině zítřejšího testu z fyziky
  • těší mě, že mám blog, kde můžu psát své vylévačky
  • těší mě, že jsem právě přečetla povídku Wings are for angels, we fly on sticks od Estriel. Vážně Ice, pokud's už dlouho nenavštívila Estrielinin website, měla bys to napravit, přibyla jí tam neviditelná trilogie a pávě křídla. sic je to v angličtině, ale... Je to Estriel, královna slashe (mezi těmito větnými členy je vztah přistavovací, souřadný, za to z valenční stránky ta věta stojí za prd).
Ok, budu končit, mějte se famfárově. :---)

P.S. Latinsky se muž řekne vir, už je vám jasný ten nadpis?

Nesnáším!

22. november 2009 at 19:05 | darken |  Harry Potter fan - slash
Tak jsem si říkala, že bych mohla přidat nějaké drabblátko. Ale dala jsem si sama sobě podmínku (jak smysluplné!), že jej přidám, jen pokud mi přibyl nějaký nový komentář. Nu, komentář přibyl, tak přibyde i drabble.
Přemýšlím o tom, že je můj blog vážně až moc aktivní... že vážně píšu až moc drabblů, básniček a nesmyslných článků... A že svůj reálný, ten 'opravdový' život vlastně vůbec nežiju... Na dnešek se mi zdálo o tom, že jsem se šíleně pohádala se svou nejlepší kamarádkou, vlastně kvůli hlouposti a vykřičela na ni, co všechno mi na ní vadí... Že mi vadí, že mě nechápe. Jenže to je vlastně strašná absurdita, jak mě má kdo chápat, když to nikomu nedovolím, když nikomu nic neřeknu... U Spytihněva jsem četla článek, že by se blízcí lidé měli více svěřovat... Asi ano, možná... Mně to jde proti srsti.
Každopádně dnes jsem konečně dokončila laborku z fyziky a 'něco jako esej' na základy společenských věd (téma střetávání se ekonomie a ekologie, až ji opravím, tak ji sem asi taky dám, i když to není nic světoborného...) a toto drabblátko je sice už trochu postarší, ale docela vyhovuje mé dnešní náladě... Jako bych ho psala dnes večer...
Přesně sto slov!


Žánr: humor, psychologické
Postavy: Harry Potter, Draco Malfoy
Časové upřesnění: během Harryho a Dracova studia v Bradavicích
Přístupnost: 12+
Varování: žádné


Nesnáším!

Je ráno...

21. november 2009 at 19:10 | darken |  Básničky
Básnička. I'm wide awake, It's morning.

Je ráno...


Mraky jsou bílý
a nebe modrý,
půlnoční víly
pro smrt jsou dobrý.


Slunce je jas
a ptáci let,
půlnoční čas
nelze vzít zpět.


Den je jemný
a vítr šeptá,
po noci temný
nikdo se neptá.

Darken byla u zubaře!

19. november 2009 at 18:32 | darken |  Čarodějnice
Dnes jsem konečně (konečně!) byla u zubaře. Nevím, jestli jsem si ztěžovla i tady, ale před třemi týdny se mi zlomil zub a bylo to trochu... nepraktické (a bolelo to).


I will be president!

16. november 2009 at 18:56 | darken |  Čarodějnice
Hej, ocko, já už budem dobry a prepáč, že som se smal, keď si plakal pri Angelike...

Algoritmus, procesor, programování a ti druzí...

11. november 2009 at 19:43 | darken |  Básničky
Tak jo, asi bych se vážně měla učit na ten zítřejší test z programování... Ale vždycky, když se na svoje zápisky jen očkem podívám, honí se mi v hlavě všechno možné, jen ne teorie programů... Tak ty základy snad umím z hodin, takže se svět nezboří, když se na to vybodnu (pokud bych si měla čárkovat předměty, na které kašlu, asi bych už měla těch čárek čtrnáct...)
Každopádně jsem místo učení složila... ne, to není to pravé slovo, ona se mi přímo sama vetřela do mysli a už trochu neumněleji (některé ty rýmy jsou opravdu školácké a stupidní viz rým věda - medvěda) slezla do konečků prstů, které ji klapaly hezky pod zápisky o tři a půlté generaci programátorů...
Hm... tak si říkám, že se pochlubím profesorovi, jestli by se to nedalo brát jako zájem o předmět a tím pádem jako aktivita... xD


Algoritmus, procesor, programování a ti druzí...


Algoritmus
ten má rytmus
je to frajer na entou
s kuchařkou a nejen tou!


Procesor je kamarád
binární kód ten má rád
hraje si s ním v C ++
tohle není koňský klus


Assambler je silně out
jak věněček z polních rout
Dneska jsou in Delfíčka
počítač je krabička!


Programování není věda
aspoň teda pro medvěda
Maminka je lidský tvor
přesto je to procesor
pro nedělní večeři
což je hrnek od peří

Harryho nový mazlíček

10. november 2009 at 17:52 | darken |  Harry Potter fan - slash
V tuto chvíli jsem poměrně dobře naladěna (také se Vám zdá, že jsem vysoce nestabilní, náladový jedinec?), ačkoliv to je možná způsobeno tím vysokým podílem cukru, který byl v té ohromné hromadě perníčků, které jsem v předešlé hodině požila (ok, taky je to tím, že mi před chvílí přišel do rukou dopis od Ice).
Tak sáhnu do archívu (nedovedu si představit, co bude, až nebudu mít kam sahat) a dám sem něco veselého.
Pamatujete na toto drabble? Harryho nová koupě? Toto je sequel. :o)


Žánr: humor, parodie
Postavy: Harry Potter, Draco Malfoy
Časové upřesnění: není důležité
Přístupnost: 12+
Varování: žádné



Harryho nový mazlíček

Smysl života

8. november 2009 at 18:51 | darken |  Básničky
Teď, momentálně, v tuto chvíli, v tento okamžik jsem dosti vytočená. Nebudu psát proč. Uzavřu svůj hněv v sobě a budu se snažit skrz jeho sílu stát ještě cynničtějším, nihilistickým zajatcem sama sebe.
A přehodnotila jsem svoje pohledy do budoucnosti. Budu prokletý básník jednadvacátého století, budu žít v špinavé, zapomenuté garzonce v některé zaplivané části Prahy, tak tak platit nájem, domácí mě bude děsně prudit a bude to ošklivá stará čarodějnice. Budu si tam tahat chlapy na jednu noc, budu pít neředěný absinth, a když bude bída, provozovat sex za peníze. Chytím každou druhou pohlavní chorobu, ať už syfilidu nebo kapavku. Budu číst Charlese Bukowskiho a poslouchat Babyshames a Pixies (a všechny další mé oblíbené skupiny). Ani si nevzpomenu na svoji rodinu a když, tak s nenávistí. Budu balancovat mezi životem a smrtí, budu sama, budu se procházet půlnoční Prahou beze strachu, že mě někdo obere, protože nebude o co. Budu se opájet krásou hvězd, jelikož to bude jediné krásné v mém životě. Už nebudu rozumná, nebudu dbát o čest, spravedlnost a pravdu... Budu kouřit, když budu při penězích, tak si i něco píchat. Nebudu se zajímat o vládu, o válku, o globální oteplování. Nebudu mít počítač ani telefon. Budu jen já a lež. A umřu sama a v zapomnění.

Lidé se pídí po smyslu života
Pátrají
Hledají
Zuří a pění
Na konci však čeká jen samota
Smysl života totiž není

(Píšu daší povídku, nemůžu si prostě pomoci. A ano, stále ještě hodlám dokončit své staré povídky. Alespoň některé.)

Doma - část III.

7. november 2009 at 7:53 | darken |  Doma

Poslední část je tu. Definitivně poslední část, už žádná další nebude. Draco má takový konec, jaký mu byl předepsán, a nyní ho nechám na chvíli odpočívat v koutku své hlavy. :--)



12+, AU k šestce



Doma - Část III.

In my place, in my place,
Were lines that I couldn't change,
I was lost, oh yeah

Tam, tam, kde to znám
Hranice bránily se záměnám
Byl jsem ztracen, ou jé...

Coldplay - In my place



Draco ví, že všechno má svou vůni

5. november 2009 at 18:08 | darken |  Harry Potter fan - slash
Nu, ani nevím, jak ke mně tohle přišlo... Je to takové romantické flashfic bez nějaké extra pointy. Poslední dobou jsem bez nálady a asi jsem přišla na to, proč si některé dámy kompenzují osobní problémy nákupy, protože tolik nových kousků jako za poslední dva měsíce do mého šatníku nebřibylo snad nikdy. Halt, když kompenzace tak pořádná. Nechme stranou, že můj šatník byl zatraceně obsáhlý už předtím.
Přijde mi zvláštní obrat, který nabralo to, co píšu. Vzpomínám si, že když jsem začala psát fanfiction (ono to zase není tak dávno, abych si nevzpomínala... Ačkoliv někdy mi to přijde jako včera, i když jsou to "už skoro" tři roky...) , nepsala jsem snad nic jiného než humorná drabblata a parodizující povídky. Teď zase píšu samé unylé slátaniny, kterým by se člověk možná vysmál, ale rozhodně ne zasmál.
Uch. No nic. Tady to máte. Asi bych mohla přidat i něco jiného, pořád je můj archív z doby, kdy mě asi na týden přepadla šílená psavá, plný, ale to všechno už je passé...

A nesnáším sníh. Proč to musí pořád padat?

Žánr: romantika
Postavy: Draco Malfoy
Přístupnost: preslash

Draco ví, že všechno má svou vůni


Sinner in me

2. november 2009 at 19:07 | darken |  A co ještě kromě deště...
Máme nový lay. Já vím, že ten podzim tu moc dlouho nevydržel, ale tenhle je taky tak trochu podzimní, ne?
Nechce se mi kvůli tomu psát zvláštní článek, ale dnes, když jsem si ve škole zapisovala datum do sešitu matematiky (jsem jedna z mála, která tohle pořád dělá... Asi se nikdy nezbavím psaní čísel hodin, dat, podtrhávání přes celou délku sešitů a obalování učebnic...), jsem si uvědomila, že včera to byly dva roky, co tu vedu tenhle blog. To je docela pěkné, ne? Hm... Že pořád mám co psát. xD Sama se divím. :o) jak ten čas letí... (Ach, ten sentiment.)
A ještě něco. Včera si můj blog prohlédlo 120 lidí (lidí, ne prohlížení!), udělalo mi to radost.

Nic, no. Lay je ryze inspirován písničkou Sinner in me od Depeche mode, použila jsem obrázek ...On thorns I may rest od Thy Mouirnia.
Taky na mě poslední dobou má docela vliv píseň Salomé od Petea Dohertyho. Což je velmi zvláštní, poněvadž jsem si dřív myslela, že je to jen závislá rocková hvězdička, která randí s Kate Moss. Nepřišlo mi, že by vůbec mohl zazpívat něco, co je tak úžasné jako tenhle song.


Konec

2. november 2009 at 16:30 | darken |  Básničky
Dnes se slaví památka zemřelých, vzpomínáte?

Když jsem o víkendu dělala pořádek ve svém domácím "archívu", pročítala jsem si i deníky. Myslím, že už jsem o tom mluvila v úvodu k staro-novým drabblům.
Tuhle básničku jsem měla napsanou na poslední stránce deníku, který jsem končila zhruba před dvěmi lety. Nepřijde mi tak hrozná, jak mi většina mých básniček s odstupem času přijde.
Konec


Příběh se vznesl
jak opar v nebesa
Osud můj hlesl
ať srdce neplesá


Zítřejšího rána
zas nový začíná
Otevře se brána
v čase, co vzpomíná


Už zvonek zazvonil
já slyším jeho hlas
A pak jsem promluvil
minulost vem ďas


Že osud mi říká
uštědřím ti spoustu ran
Vždyť ručička tiká
a čas je jenom klam


Cink cink břink břink
Tik ťak tik ťak

Doma - Část II.

1. november 2009 at 7:37 | darken |  Doma
Přichází druhá, asi nejakčnější část. Ačkoliv, jak už je Dracovým zvykem, on se moc těch akcí nezúčastní.
Mimochodem trochu mimo kontext, doufám, že jste si užili Halloween podle svého gusta (poněvadž já jsem ho strávila ke své nelibosti objížděním příbuzných a hřbitovů... Kdyby všichni příbuzní byli tak příjemní společníci jako ty hroby...) a dnes nezapomenete na mrtvé (ačkoliv těm už je to všechno úplně jedno, že) a podarujete jejich mramorové desky nějkou řádně kýčovitou výzdobou (asi se nechám zpopelnit a rozprášit, jelikož to, co většina lidí cpe zemřelým na hroby - a v jakém množství! - je absolutně nevkusné).


12+, AU k šestce


Doma - Část II.

In my place, in my place,
Were lines that I couldn't change,
I was lost, oh yeah

Tam, tam, kde to znám
Hranice bránily se záměnám
Byl jsem ztracen, ou jé...

Coldplay - In my place