July 2009

Proč už si v životě nedám na blog automaticky přehrávat písničku nebo jiný audiovizuální soubor

31. july 2009 at 6:51 | darken |  Čarodějnice
Protože už dostatečně vytrubuju do světa to, že miluji Harryho Pottera (dobře, tak to, že Harry Potter miluje Draca Malfoye, no), slash a zbytečné tlachání o ničem. Nemusím přece ještě troubit svůj hudební (ne)vkus, non?

Svět, ve kterém žijeme

30. july 2009 at 6:15 | darken |  Fotky
No, tak jsem říkala, že sem přidám ještě nějaké fotky. Převážně tam bude náš kočičí mazlík. Psího mazlíka ještě nemám v počítači, navíc jsem nikdy nebyla na psy.

All we human

29. july 2009 at 8:11 | darken |  Čarodějnice
Nuž, blíží se nám polovina prázdnin. Ručičky hodin, hodinek, kukaček, písek v přesýpačkách, stín u slunečních hodin, voda v kapkách, vosk ze svící, hvězdy na obloze, fáze měsíce to všechno netrpělivě odpočítává poslední červencové dny a ukrajuje tak valnou většinou studentů či žáků vytoužené prázdniny.

Příběh jednoho probuzení

25. july 2009 at 7:35 | darken |  Fikce - slash
Právě sedím v našem kovovém křesílku (je vyložené dekou, aby mě nestudilo do zadku) a upíjím kapučíno. Není mi zrovna dobře (je mi poněkud nevolno). Vedle mě lumpačí náš malý kocourek Mordret (s d nebo s t na konci, to máte fuk, já to říkám s d, máma s t) a naše zbrusu nové štěně Tygřík neboli Diego, který mi donedávna chrupal na klíně. (Jsou vážně roztomilí, se zvířatama, obvzláště s mláďatama je zábava, kterou člověk jinak neužije...) Za chvíli jedeme k babičce. Čeká nás dusný, horký letní den. Beru si s sebou sbírku básní od Ch. Bukowskiho, tak se to snad snese. Známe ty rodinné návštěvy, že?
Tak to jen k mému momentálnímu rozpoložení.
Teď k povídce. Přijde mi až vtipné, jak se tato povídka dotýká článku Bez (al)obalu a podobá 18 kapitole k Vánocím. A přitom jsem ji napsala už asi před měsícem a pak na ni úplně zapomněla. Asi z toho ale jde vidět, čím se má mysl zaobírá od konce školního roku. Jen má mysl, moje materiální a hmotné já je ovšem ve stabilním klidu.

Á, pesan nám hryže kabely, permanentně vyžaduje pozornost... přesídlil k nohavici... Jedeš! Ty rifle jsou nové! Tak a teď mi slintá do výstřihu a na triko od Espritu. Pacholek. :o)

Páni, teď jsem zjistila, že jsem nějaký "originální" slash přidala naposledy v daleké minulosti! V prosinci 08! No... No... no páni!

Žánr: nezařaditelné
Postavy: nějaké postavy
Časové upřesnění: současnost plus mínus rok
Přístupnost: 12+
Varování: preslash



Příběh jednoho probuzení


Zvoní hrana

24. july 2009 at 8:07 | darken |  Fotky
Tak si říkám, že jsem dlouho nepřidala žádné fotky. No, zrovna teď mám v počítači kupu orámečkovaných fotografií mé ehm, "výroby". Asi tu v nejbližší době přibyde ještě jeden článek s fotkami, protože se mi to všechno nechce dávat do kupy.
Tak tu mám v podstatě jednu fotku. Za to ve čtyřech provedeních. Nejde o nic moc optimistického, jedná se o fotografii zvoničky u nás za vsí.



Kapitola osmnáctá

22. july 2009 at 6:43 | darken |  Už aby zase byly Vánoce
Předposlední kapitola. 15+ - ale to spíše kvůli nevybíravým slovům, než nějakému explicitně erotickému obsahu.
Jelikož se blížíme ke konci, chtěla bych se zmínit, že doufám, že čtete citáty, které dávám do záhlaví kapitol. Vždy se nějak vztahují k ději povídky a myslím si, že v jejich světle se to někdy může jevit trošku jinak.
Např. citát uvedený zde se mi moc líbí.


Kapitola osmnáctá


Na tomto světě není nic smutnějšího, než vzbudit se do vánočního rána a nebýt dítě.

Erma Bombeck

Dracův úhel pohledu (POV)

Bez (al)obalu

20. july 2009 at 7:14 | darken |  Čarodějnice
A teď bez legrace, perex odstraňujete na vlastní nebezpečí, v článku jsem nebezpečně upřímná a píši o vcelku nediskutovaných věcech. Ráda bych sem nacpala přístupnost 18+, ale jsem si nepříjemně vědoma toho, že to stejně málokdo dodrží, takže... Srovnejte si v hlavě myšlenky - to Vám radím. Položte si otázky. Vím, co je to slash? Pakliže nevíte, upozorňuji, že je to forma povídek etc., ve které se objevuje citový nebo fyzický vztah mezi příslušníky stejného pohlaví. Vadí mi to? Snesu pohled nebo představu sexu dvou žen nebo mužů?


Please don´t die

19. july 2009 at 6:23 | darken |  Čarodějnice
Dřív než začnu pořádně s tímto článkem, sem přidám jednu písničku, abyste si ji příležitostně mohli pustit ke čtení. Článek bude pravděpodobně dlouhý, hudebním doprovodem neopovrhujte.

Commercial for Levi - Placebo


Dopis domů po dlouhých prázdninách

15. july 2009 at 5:59 | darken |  A co ještě kromě deště...
Už mě pán přestal bavit. A obrázek byl spíše podzimní, non?
Obrázky:
z Deviantartu
-Chasing the sun by gilad
-Two fishes by speartime


Písnička je A message od Coldplay a s tématem laye nemá nic moc společného, ale tak... mně se líbí. A vlastně takové to konečné... message home... by odpovídalo. ;)


No, starý lay pod perexem.

Kapitola sedmnáctá

14. july 2009 at 5:46 | darken |  Už aby zase byly Vánoce
Tak jsem se konečně dokopala to sem hodit. Na jednu stranu musím přiznat, že se mi tahle kapitola psala hodně snadno a dost jsem se při ní odreagovala, ale na druhou... na ni vůbec pyšná nejsem. Mně se svlékací scény nikdy nepsaly moc dobře, takže to všechno berte s rezervou.

Mimmochodem, 15+, drahouškové, a pro ty, kteří by k tomuto článku přišli jako slepí k houslím, je to slash (kluk/kluk) a navíc konkrétně tahle kapitola obsahuje něco, nad čím by se mohl někomu trochu zvednout žaludek.

Kapitola sedmnáctá

Přestala jsem věřit v Santu, když mě maminka vzala do obchodního domu a on mě požádal o autogram.
Shirley Temple


Harryho úhel pohledu (POV)

Dotyk

12. july 2009 at 7:04 | darken |  Básničky
Tak jsem zase splácala básničku. Ale jsem s ní docela spokojená, myslím si, že vyjadřuje všechno, co původně měla. Což ale asi nebude až taková výhra.


Život začíná po třiceti

11. july 2009 at 7:35 | darken |  Čarodějnice
Jsem správně stíhána. Ano, chodíte na stránky zločince, ale já Vám to říkám pořád. A teď to mám v rejstříku. Na sociálním úřadě. x--))) Včera mi přišlo upozornění, že se mnou bylo zahájeno správní řízení ve věci toho, že jsem nepřišla podepsat to, že mi již bylo osmnáct. (Nešla jsem tam, protože jsem nevěděla, že tam mám jít. Nedošla mi totiž obsílka, tak jak jsem měla někde ze vzduchu věštit, že mám někde dokazovat, že už jsem "dospělá"?) Ale zajímavé je, že v tom samém dopisu jsem se dozvěděla, že 27.5.1991 jsem dovršila 18 let věku - citace, a pakliže mi v roce 1991 byla osmáct, tak nyní mi je 36, ne? Docela zachovalá fosílie, že?

You'd better look alive

5. july 2009 at 6:02 | darken |  Citáty
Možná existují hezčí časy, ale ten současný je náš.
-Sartre Jean Paul-


Krásný citát. Jakýmsi zvláštním způsobem mě nutí, abych o jeho poselství přemýšlela. No, od té doby, co skončila škola, přemýšlím jedna radost - ale moc k radosti to není. Na přemýšlení mám teď totiž spoustu času, jelikož mi moje stoprocentní brigáda odpadla. A víte kdy? 1. července! Už jsem tam šla, měla jsem naslibovány hory, doly, černý les. A "madam hlavní uklízečka" mi čtrnáct dní poté, co jsem tam po páté byla, mi řekla, že na tu práci, na kterou jsem původně měla mít smlouvu a která by byla na celý červenec, už není místo (kdybych tam nešla už v lednu kvůli tomu, aby si mě zapsali a nebyli s tím takové problémy... takže jsem se tam pak nemusela ještě čtyřikrát vracet a jednou volat...), ale že mi přidělí něco jiného, ale to je jen na tři dny. Jenže já příliš nepochybuji o tom, že "madam hlavní uklízečka" opět změní své stanovisko a já tam půjdu opět na šestou ranní a opět úplně zbytečně. No nic, tohle je momentálně ta menší část toho, co mě trápí a s tou větší nikoho nebudu zatěžovat.
Na youtube jsem našla tuto písničku, myslím, že mi ji předhodil samotný youtube do doporučených videí.
Je to přepracovaná verze písničky Four winds od Bright Eyes (což je naprosto úžasná skupina!) od The Killers. Tenhle cover teď poslouchám pořád dokola a pořád se ho nemůžu nabažit. Ale nevím, jestli je lepší nebo horší než původní verze. Hrozně se mi ale líbí.


Životní postoj

5. july 2009 at 5:42 | darken |  Básničky
Životní postoj

Je mi tak lhostejno
k okolnímu světu.
Možná to vyjde i nastejno,
že v tom lhostejnu
jen zářím a kvetu
.

Včera jsem si ve stole vyklízela papíry a našla jsem tuhle básničku naškrábanou na reklamním letáku "Baloušek Tisk" tužkou (nejspíš nějakou tvrdou). Už si skoro nepamatuji to, že bych ji snad někdy psala, ale docela se mi zalíbila.
Nejspíš jsem ji psala během životního prozření, že mi je vlastně úplně všechno fuk. Takováto prozření mívám celkem často.



Letec

3. july 2009 at 7:26 | darken |  Knihy
Letec
utajený život Howarda Hughese

Charles Higham

Boháč není často nikdo jiný než chudák
s mnoha penězi.
Howard Hughes

Kniha, na kterou si Vás nyní dovoluji upozorňovat, rozhodně stojí za přečtení. I kdyby to bylo jen proto, abyste autora odsoudili jako nestoudného úchyla libujícího si ve špíně a sexuálních zvrhlostech.
Biografie amerického podnikatele, producenta, konstruktéra, hrdiny a letce, Howarda Hughese, totiž opravu není zrovna čtení do klášterní knihovny. Higham si nebere servítky, zkoumá Hughesův život, až s prapodivným nadšením vypisuje detaily, vykopává dávno mrtvé kostlivce, Jednoho by mohlo napadnout, že snad doloval i na skládce, kde by pravděpodobně mohly - několi set metrů hluboko - hnít Hughesovy odpadky.
Howard Hughes, tento milionář a zhýralec byl donedávna obecné české (předpokládám, že i evropské...) veřejnosti neznámý. Vlny kolem něj lehce rozvířil film z roku 2004, kde mladého Hughese představoval Leonardo Di Caprio (což byl pro mě už Důvod sám o sobě, abych film zhlédla. Tímto rovněž podotýkám, že tento článek není recenze ani pokus o ni. Absolutně se nesnažím o objektivitu nebo něco jí podobného).
No, k samotné knize. Autor na 384 stranách líčí (a troufla bych si říci, že to opravdu líčí) život HH od jeho spletitých kořenů, narození přes ujmutí se otcova velikého majetku a aférky s různými celebritami tehdejšího Hollywoodu obého pohlaví po jeho smrt.
Pokud by Vás zajímalo komplexnější schrnutí knihy můžete se více dozvědět např. ZDE- kde u autora recenze kniha nesklidila zrovna úspěch, nebo TADY- kde je autorka spíše zaměřená na obsah než na kvalitu, jelikož já se dál budu věnovat jen tomu, co mě osobně zaujalo.
Počátek Hughesova bohatství tkví ve vrtáku. Ano, jeho otec vynalezl jakýsi vrták, nechal si ho patentovat, vyráběl ho a vydělal na něm balík. Načež zemřel a vše nechal synovi. Hughesova matka, než zemřela, mu také něco ponechala. Tato žena byla totiž posedlá hygienou a starostí o synovo zdraví. (Hughes byl například nahluchlý, teď už si přesně nevzpomínám proč, nechci tady šířit nějaké chýry, přečtěte si knihu a budete to vědět.) A teno odkaz synovi ponechala v plné míře. Obvzláště v pozdním věku byl Hughes posedlý čistotou, měl smrtelnou hrůzu z hmyzu, rzi a paradoxně kvůli tomuto všemu si nenechal uklízet, takže se u něj hromadil prach. Ale zpět k jeho mládí.
Osmnáctiletý Howard tedy zdědil otcův majetek a začal hospodařit. Aby dokázal svoji způsobilost oženil se, což pro něj ale vůbec niz neznamenalo. Převzetím majetku totiž pro Hughese znamenalo započetí hvězdných manýrů. Večírky, sex, hazard, sny. Hughes byl velmi panovačný a trpěl chorobnou touhou všechno a všechny ovládat.
Za mlada byl rovněž velmi přitažlivý, tato přitažlivost rostla také postupně s tím, jak se rozrůstal jeho majetek... (co si budeme povídat), spodní prádlo málokteré krásné ženy nebo muže s homosexuálními sklony zůstalo na místě, pokud si HH usmyslel dotyčného dostat do postele.
Hughes byl navzdory tumu všemu spíše voayerem - z knihy mi vyplynulo, že její autor si Hughesovo voayerství vyloženě užíval - což si naplňoval ve filmech. Jeho filmy měly velmi velké problémy s tehdejší cenzuru.

Po celý zbytek života až do vysokého věku byl Howard voayerem, který byl zamilovaný do filmů. (str. 31)

Ch. Higham velkou část své knihy věnuje Hughesovým aférám. Dokonce popisuje i to, jakého sexu si Hughes nejraději užíval (orální sex, felace, vyvrcholení mezi ženská ňadra... sakra, tomuto článku bych měla dát přístupnost 18+, doufám, že mě někdo nepráskne na blogu. xD). Já si přiznám, že tyhle části mi přišly velmi zajímavé. Velmi.

V prvních letech (jedná se o 40. léta) tohoto desetiletí se Hughes se sebevědomým potěšením pustil do další oblasti: do tehdy nezákonného, temného a nebezpečného světa homosexuality. (str. 125)

No, doufám, že jsem ve Vás nenavodila pocit, že Letec je tištěné porno o jednom americkém zbohatlíkovi, co nevěděl, co s prachama.
Howard Hughes byl totiž v Americe uznáván jako hrdina. (Veškeré skandály se přísně držely pod pokličkou, když hrozilo uniknití, tvrdě se podplácelo.) Platil za vlastence, který podporuje Ameriku tím, že vyrábí letadla pro její války. Obletěl svět. Překonával letecké rekordy. Založil lékaský institut (který ve skutečnosti sloužil pro oproštění od daní, které Hughes k smrti nerad platil). Stýkal se s takovými ženami jak byla K. Hepburn, A. Gardner, vzal si J. (i) Petersonovou... (A měl dlouholetý poměr s C. Grantem, o čemž se pochopitelně nevědělo, ale prý měl tohoto člověka skutečně rád.)
Hughes byl zvláštní i tím, jak mu vše procházelo. Podplácel. Koupil si syna prezidenta (Elliota Roosevelta), podplatil Nixona, byl namočený do světoznámé aféry Watergate (wikipedie, stránky watergate).
Avšak jak Hughes stárl, stával se čím dál tím podivnějším člověkem. Zavíral se do svého pokoje, kde byl nahý nebo oblečený v pyžamu, skupoval města (např. Las Vegas), nechal se hlídat mormonskými strážci, byl nesmyslně podetřívavý, sžíraly ho vlastní obsese...

Zemřel v dubnu 1976 během letu Acapulca, ve věku jeden a sedmdesáti let.