Moje malé krvácení

24. june 2008 at 6:07 | darken |  Moje malé dobrodružství
Á, jsem nějaká aktivní, asi mě osvítila radiace... xD Každopádně, tu máme novou kapitolu...
Tentokrát 15+. V upozprnění jsou tentokrát: sprotá slova, sebelítost, lehký femslash - jen ve zmínkách a useknutá kapitola; možná nějaké překlepy nebo chyby, co jsem nedohledalala, ale vy už jste asi ode mě zvyklí, že korektuře moc nedávám..
Mimochodem - dneska jsem se přemohla a kapitola má skoro třináct set slov.
Moje malé krvácení

Mobil na zemi uraženě mlčí, krev z dlaně pořád teče, stále stojím uprostřed předsíně - čas se zastavil. Mám chuť říct prozaické klišé - osud mě nemá rád...
Ze sluchátka na zemi se ozve vystrašené: "Mirando? Mirando, jsi v pořádku?" a roztříští se to v tichu vteřiny jako křišťálová lampa hozená z posledního patra šikmé věže. Čas se opět rozběhne, jenom já dál strnule postávám v tomto božím dopuštění. Nepatrně pohnu hlavou a kouzlo okamžiku je zlomeno, můžu se zase hýbat.
Sehnu se a zakrvácenou rukou zdvihnu mobil zpět k uchu.
"Ano. Jsem. Chceš se někde sejít?" zeptám se ochraptěle a sama si připadám jako pokrytec. Netoužím poslouchat kamarádčino vyděšené zmatkování a otázky, co má dělat, že tohle je přece incest...Vlastně jediné, po čem teď toužím, je zalézt si někam hodně daleko od všech starostí a, přestože jsem dnes už spala víc než dost, na nějakou dobu si schrupnout.
"Och, jo, to by bylo super, opravdu, Mirando, jestli se ti nechce, já... já klidně počkám..." V Luciině hlase slyším tu snahu o ohleduplnost, ale vím, že by to stejně nevydržela a dřív nebo později by se u mě stavila.
"Ne, to je v pořádku. V šlo by to devět v čajovně na nábřeží?" mechanicky položím otázku a chytnu mobil pevněji, v zakrvácené ruce mi dost klouže a tepe mi v ní nepříjemná, tupá bolest.
"Jo, jasně, tak v devět..." odvětí Lucka a, jestli se mi to nezdá, trochu se jí uleví. Ale kdo ulehčí mě?
"Pa," řeknu a zavěsím. Svěsím paži podél těla, mobil mi z ruky znovu vypadne. Nechám ho ležet. Po paměti dojdu do kuchyně a opláchnu si krev z ruky. Rána ani není tak hrozná, jak jsem si myslela, skoro už nekrvácí. Opřu se čelem o kuchyňskou linku a zhluboka dýchám - prý to uklidňuje...
Možná, že to skutečně funguje, ale jediný, čeho jsem já dosáhla, je parádní škytavka... Vyjdu z kuchyně, musím se převléct, ale oblečení mám kde? V ložnici v šatníku. Pomalu se nerozhodným krokem vydám k prokleté místnosti a každou chvíli mě doprovodí hlasité škytnutí, zvolna otevřu dveře a již koukám na svoji postel, která je nyní povlečená do světle fialkového povlečení. Kdybych sama neviděla, co se tady odehrávalo, nevěřila bych. Rychle vytáhnu ze skříně červené letní šaty a navleču je na sebe, ještě kalhotky... s podprsenkou se nezatěžuju.
Vycouvám odtamtud a stojím opět na chodbě, můj pohled ulpí na hromádce střepů, vezmu je a opatrně hodím do koše. Zahledím se na sebe do zrcadla. Aspoň obličej si opláchnout musím.
Mýdlo v ráně na ruce bodavě štípe, ale v odrazu zrcadla se již ukazuje zase moje tvář. Ještě lehce učísnout, tak. Přejdu do obýváku, na hodinách se zobrazuje tři čtvrtě na devět. Půjdu, ano, půjdu a udělám ze sebe opět vrbu, dnes spíše smuteční. Lucce to pomůže a já? Já jsem lhostejná. Vždyť co se mi může stát horšího?
Přijdu do čajovny a posadím se ke stolíku v rohu. Tento malý klubík vlastní manželé Markovi a paní Marková - veselá osůbka středního věku - ke mně hned přikvačí a ptá se, co bych si dala. Čaj, černý - tak zní moje touha a vzápětí jako mávnutím kouzelného proutku přede mnou leží bílý šálek kouřící se zlatavé tekutiny.
Mrknu se na postarší kukačkové hodiny, ještě není devět. Lucie tu kupodivu není, myslela jsem si, že když má tak naléhavý problém, alespoň přijde včas.
Všechno to na mě opět padne. Složím hlavu do dlaní a do očí se mi derou slzy. To není fér, proč se to muselo stát zrovna mně? Vždyť jsem vlastně spořádaný, slušný člověk... Proč mi to táta udělal? A.. a Proč Daniel? Copak mě neměl vůbec rád? Vždyť jsem mu všechno dala, všechno jsem pro něj udělala a on mi takhle oplácí...
Smutek mi zatemňuje mozek a nebýt těch lidí tady okolo, tak se rozbrečím naplno. Ale to nemůžu, přece nebudu dělat scény... Pevně vezmu šálek do dlaní a raději se napiju horké tekutiny, lehce mě to uklidní a já zatlačím slzy. Akorát tak včas, protože zahlédnu kudrnatou hřívu Lucčiných blonďatých vlasů, vypadá snad ještě vynervovaněji než já. Strhané rysy a oči opuchlé od pláče. Nejdřív mě chvíli hledá a já ji nechám, ať si mě najde, jsem taky v koncích.
"Ahoj..." řekne nesměle, když si opatrně přisedne k mému stolku a hned ji také obskakuje přičinlivá paní Marková.
"Čau..." hlesnu jí tiše v odpověď a zadívám se hrníčku na dno. Objednám si ještě horkou čokoládu, na tom, že uklidňuje, je část pravdy, i když ona ta horká již moc s čokoládou společného nemá. Zvednu svůj pohled k Lucii a zadívám se jí do unavených očí.
"Nedívej se na mě tak... Já... já vím, že... teda... nevypadáš taky zrovna... jako, že máš náladu po... poslouchat moje vzlykání, ale... já nevěděla, na koho jiného se obrátit..." lehce se zakoktává a hlas je nebezpečně vysoký; měla bych ji utěšit, mně stejně nikdo nepomůže, tak alespoň já můžu pomoci jí. Dnes už stejně mě nic nepřekvapí.
"Ach, Lucko... Co jen jsi to udělala? Hm?" tiše a rezignovaně se jí zeptám a ona v rozpacích sklopí zrak. "No nic, všechno mi to pověz, jak to bylo, já... snad ti budu moct pomoct, ale nevím..." Vzdychnu a napiju se čokolády, kterou mi paní Marková donesla.
"Dobře... Jseš moc hodná, že... že mě vyslechneš, já vážně nevím co dělat." Zhluboka se nadechne a spustí.
"Víš, no, včera, ségru přijali do toho nakladatelství jako překladatelku, víš, jak o to hrozně moc stála. Přišla večer a měla strašně dobrou náladu, tak nějak jsme se objaly a já měla radost i za ni. Víš, takovou tu úplně hysterickou skvělou náladu, byla jsem tak moc.. moc ráda, že ji přijali, až jsem ji samou radostí políbila," lehce zamračeně řekne Lucka a neklidně si obtáčí pramen vlasů kolem ukazováku.
"Cože?! Takže ty jsi ji políbila?" překvapeně se jí zeptám a lehce strčím do hrníčku, až se ozve jemné cinknutí nehtu o porcelán.
"Jo... Bože, v tu chvílí... přišlo mi to tak normální a samozřejmé a ona... ona se nebránila a ještě ten polibek prohloubila... Víš, bylo to nádherný a... Nepřišlo mi na mysl, že by to nemuselo být v pořádku," hystericky zakňučí Lucka a poslední větu si musím spíš jen domýšlet, jak jí není rozumět.
"Eh... fajn, já, uklidni se, napij se a klid, to nějak půjde, hlavně klid," pokusím se ji nějak upokojit. Asi uposlechne má slova a zvedne k ústům velký hrnek plný černé kávy, na jeden lok vypije skoro polovinu obsahu.
"Já... fm... Už jsem klid... klidná, neboj. No, a dneska jsem si na to už ani nevzpomněla, normálně jsem šla ráno do práce a ségru jsem potkala až pozdě odpoledne a ona mi říká, jestli bych nechtěla tu její novou práci jít zapít do vinárny. Přišlo mi to jako dobrej nápad, tak jsme šly," dořekne a vzdychne. Už se uklidnila teď mluví spíš s rezignací než s počáteční hysterií, to je dobře, kdyby se mi tady rozbrečela, nezvládla bych to a přidala se k ní.
"A dál? Opili jste se?" zeptám se raději, abych dala najevo, že poslouchám a vnímám.
"Jo, a hodně, v sedm jsme už byly úplně v háji. Domů jsme takhle nemohly, víš, jaká moje máma je. Tak jsme se odplazily nahoru do pokojů nad vinárnou a navzájem jsme se podpíraly. Tam jsme padly na jednu postel a najednou... Bože... Ona ležela na mě a bylo to, sakra do prdele, tolik příjemný! Začaly jsme se líbat a ona mě svlíkla. Ježiši... líbala mě úplně všude, bylo to hrozně vzrušující a já se přestala ovládat, svlíkla jsem ji taky. Už jsem byla ztracená... No... pak...víš... dovedeš si představit, co se dělo dál, nemusím ti vykládat, jak jsme se navzájem uspokojily, že jo?" zničeně vzlykne a já najednou nevím, co říct....
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 xmara xmara | Web | 24. june 2008 at 6:11 | React

Volba roku 2oo8 !

Koukni ke mě na blog a hlasuj !

Madonna vs. Fergie !

2 KiKuShKa... KiKuShKa... | Web | 24. june 2008 at 6:13 | React

Ahojky u mě je bleskovka za překvápko.Tak se prosím zapoj pááááá =o)

3 Lorraine Lorraine | 24. june 2008 at 12:50 | React

Tak toto je přinejmenším *hustá* kapitola, i když to slovíčko nemám ráda. Povedla se ti.

4 Ice Ice | 24. june 2008 at 16:21 | React

Ha, tentokrát jsem tu kapitolu nepřehlédla. A opět by byla ohromná škoda ji nečíst! Povedená. :o)

5 darken darken | 25. june 2008 at 3:20 | React

Lorraine, taky to slovo nemám zrovna dvakrát v lásce, ale člověk se mu občas nevyhne. Jinak děkuji. :)

Ice, tak to jsem ráda, že´s ji nepřehlédla a taky že se Ti líbila.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement