Tkáč iluzí

9. april 2008 at 5:54 | darken |  Honey life
A máme tu pokračování... Musím říct, že s touto kapitolou jsem spokojená, což se nestává často. Mohlo by to být lepší, ale samo o sobě to jde. :)
Jen upozorňuji na zmínku násilí. Ale jen lehce. Přesto je kapitola 12+.
.
Tkáč iluzí
.

Již snad posté otevřel ty tolik známé dveře a mdle je za sebou zavřel. Zhroutil se do křesla a položil hlavu na dřevěnou desku stolu.
Bum.
Pořádně se napřáhl a udeřil se čelem do bukového dřeva, až to prázdně zadunělo. Chtěl to udělat ještě jednou, protože se mu neulevilo, ale vyrušilo ho nesmělé zaklepání.
"Dále," řekl otupěle a narovnal se.
Dovnitř vešla nějaká špinavá blondýnka nezajímavého typu. On by si jé ale stejně nevšiml, i kdyby měřila dva metry a vypadala jako ztělesnění Afrodíté.
"Chce s vámi mluvit pan Pastorek," plaše špitla a vzápětí se za ní dveře s jemný klapnutím zavřely.
Harry vstal, upravil si poněkud pomačkaný hábit a plouživě se vydal na cestu ke svému nadřízenému. Vypadalo to vážně, když mu to musela vyřizovat sekretářka a nestačil oběžník, jenomže co on s tím?
"Harry Pottere! Konečně! Jakto, že jsi tu včera zatraceně nebyl?! Máme tu celkem problémy - dalo by se to nazvat i jako průser!" Šéf bystrozorů jen těžko zachovával svůj pověstný klid a na slovo celkem dodal posměšný důraz, nikdy to sice nebyl cholerik, ale od té doby, co mu skončilo období na ministerském křesle a byl z něj pouze hlavní bystrozor, už to nebyl ani ten starý klidný kamarád do deště. I tak ale bylo jasné, že všechno asi není úplně tak, jak má být.
Harry tupě kývl a pokrčil rameny, pohled zapíchnutý do země. Bylo mu to jedno, ať si říká kdo chce co chce, je mu to jedno, i kdyby Voldemort třeba potřetí povstal, jediné, co by na to mohl říci, by bylo: Teď mám jiné problémy.
Pastorek, už tak evidentně dost vyvedený z rovnováhy, vystřelil ze židle a ze své impozantní výšky na Harryho zakřičel: "Co mi k tomu řekneš?!"
Harry, aniž by jeho oči přestaly studovat velmi zajímavý vzorek rudého perského koberce na zemi, konečně pomalu promluvil: "Včera byla neděle, pane."
Kingsley, který dosud koukal na Harryho z výše, se prudce posadil, až se málem netrefil na sedátko a židle se zakymácela. Dvakrát se zhluboka nadechl, zklidnil zběsilý tlukot srdce, který mohl slyšet i bystrozor stojící před jeho stolem, konečně byl zase relativně ve své kůži.
"Harry... včera bylo pondělí. Myslíš si, že je adekvátní, aby elitní bystrozor neznal dny v týdnu?"
Když dotázaný jen dál zíral na vyšité křivky ve vláknech na zemi, nasadil Pastorek klidný, přátelský tón hodného souseda, který chce znát poslední novinky, aby se o ně mohl podělit s ostatními důchodci před lavičkou v parku.
"No tak... Harry, stalo se něco? Víš, nechci ti nic říkat, ale, pokud máš nějaké osobní problémy, bylo by lepší je posunout, protože zájem celé kouzelnické veřejnosti je pro bystrozora na prvním místě, chápeš? A kouzelnictvo nás teď potřebuje, nejen kouzelnictvo i mudlové."
"Omlouvám se, pane, neuvědomil jsem si čas, problémy nemám, jsem vám plně k dispozici, vyšší blaho je pochopitelně přednější..." pomalu řekl černovlasý bystrozor a pomalu zvedl své uplakané zraky ke svému nadřízenému.
"Ehm..." ten se zadrhl a trochu omluvně se usmál. "Vážně tě nic netrápí? No dobře, prosím tě tedy, zítra tu mám hordu novinářů včetně Rity Houlobkové, víš jaká je, všichni jsou přímo natěšení na mě vyhrabat nějakou špínu a ten případ, co tu teď máme, se zdá být velmi složitým. Však uvidíš sám, dávám ti ho na starost a teď běž, Harry, ať se ti daří, průběžně mě informuj."
Podal mu žlutou složku, která zatím nebyla příliš rozsáhlá, a unaveně se opřel do koženého polstrování své židle, která vypadala spíše jako křeslo. Harry přijal dokumenty a pozvolna zmizel jako pára nad hrncem...
Ve své kanceláři položil papíry na stůl a složil se za pracovní stůl. Myšlenky mu putovaly tisíce mil daleko od tajemného případu na jeho stole.
Když se konečně dostatečně probral, jeho oči ulpěly na kupce dokumentů, která se jako menší stolová hora vršila na lakované desce jeho psacího stolu, a vybral z vrchu tu složku, co před chvílí dostal. Blížil se již konec jeho směny a on měl pocit, že by také měl něco udělat.
Otevřel ji někde uprostřed a hned zalitoval toho, že se nejprve nepodíval na úvodní stránku. Z listu se na něj škodolibě šklebila kouzelnická fotografie ukazující řádku pobledlých lidí sedících na lavičce, všichni měli ruce uťaté v pravém zápěstí, v pozadí byl jakýsi taneční klub - evidentně mudlovský a na něm ležel jeden mrtvý člověk. Kolem všeho se točili bystrozoři, lékouzelníci a mudlovská policie. Byl to příšerný pohled, všude krev a zoufalství. Rozhodně to Harrymu na náladě nepřidalo.
Bystrozor zavřel oči, aby uklidnil již tak dost rozdrásané nervy, a podíval se pod první fotografii, tam byl detailní záběr oběti na parketu a, kdyby Harry neměl tak trénovaný žaludek, asi by si nazvracel do složky. Hnědovlasý člověk na obrázku ležel uprostřed kaluže krve a jeho hlava ležela v malé mezeře od krku, precizní řez, rovný a čistý, takový by svedlo jenom kouzlo.
Snědá ruka otočila listy zpět na začátek složky a zelené oči se upřely na krátký text.

Počet obětí: 1 (mudla)
Počet vážně raněných: 28 (mudlové)
Počet lehce raněných: 1 (kouzelník)
Místo: Vacaciones - mudlovský bar v centru Londýna
Potrobnější informace na straně 13, 14 a 18.

Harry dál nečetl. Zabořil hlavu do dlaní a jen stěží potlačil slzy. Bylo toho na něj prostě nějak moc, to se nedalo vydržet. No a co, že chlapi nepláčou, jakýpak on je chlap?
Sáhl po mobilu. Vytočil číslo, počkal než se známý hlas oznámil spěšným "Prosím" a odpověděl.
"Hermi?"
"Harry! Bože, kde si byl? Co je s tebou? Jaktože jsi mi nezvedal telefony? Volala jsem ti snad milionkrát!" ozvalo se z malého sluchátka.
"Klid, můžeme... Můžeme se někde sejít?"
"Samozřejmě!" odpověděla Hermiona slyšíc Harryho zoufalý tón. "Heleď, já teď nějak nemám čas, tak v pět u Café Roayal?"
"Dobře," skončil Harry hovor a strčil mobil do kapsy. Jeho myšlenky se opět stočily k tématu, které poslední dva dny omílal neustále.
,Jak jsi mi to jen mohl udělat, Draco?´
Bolí to, bolí ale, co když to bolí tak moc, že už se to nedá snést? Co pomůže? V nouzi poznáš přítele...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement