Stalo se u košů

21. april 2008 at 6:18 | darken |  Bradavická ekologico-psychologická kampaň
Á, další kapitola. :) Pomalu ale jistě se blížíme ke konci... Zf, konečně. x)
Stalo se u košů

Harry Potter si nehorázně nadává. Nedokáže uvěřit, že se k něčemu takovému nechal přemluvit. Copak je takový hlupák? Hermiona...
Když ho zasvětila do svého plánu, myslel si, že ji zabije. No, je to prostě Hermiona - nedá se překecat, vždycky je o něco chytřejší. Ale nedal se jen tak, chvíli jí to trvalo, než ho přemluvila. Ano, čtvrt hodiny je opravdu chvíle.
A tak teď jde po chodbě směr schodiště na západní astronomickou věž. Pohled zapíchlý do země a pilně studuje prasklinky v dlažbě.
Před učebnou, kterou musí obejít, aby se dostal na místo smluvené schůzky, se houfují děti.
Trochu hněvivě si pomyslí, co se to tam zase děje. Už je toho na něj prostě moc. Je nervózní, neklidný, pocuchané nervy jsou napnuté k prasknutí, že by na ně mohl hrát jako na housle.
Pak si ale vzpomene na oznámení, které ráno viděl na nástěnce napsané na tolikrát recyklovaném papíru, že se písmena skoro nedala přečíst.
,Aha (Aj sí, jak by řekl náš angličtinář), to je ta na hlavu postavená přednáška... To mi tak ještě tak chybělo,´ zamyslí se a jme se prodírat studentským davem. Myslí na to, jaká je to pakárna třídit odpad, když jsou kouzelníci. Raději myslet na tohle než na to, co ho čeká.
Nadechne se a vstoupí na první schod, je mu, jako by musel vystoupat samotné schody do nebe, ale konečně je na místě. Západní astronomická věž - nepříliš používaný prostor, veškerou plochu pokrývají vrstvy prachu, ale kdysi dávno (hodně dávno) musela být útulná. No... Harry mávne hůlkou a odstraní prach. Jeho zrakům se odkryje ostře červená sedací souprava a starorůžový koberec s potiskem zmrzlin, výsledný dojem podtrhují citrónově žluté stěny. Brumbálovo doupě.
"Huh," znechucený povzdech rozvibruje sladký lustr z fialkového křišťálu, který místnosti dodává "útulnou" atmosféru bordelu.
A tak zase rychle mávne proutkem a prach je zpět na svém místě. Hned je to lepší. Zašedlou místnost opět osvětluje jen zapadající slunce.
"Och, jaká ro-man-ti-ka!" teatrálně pronese do ticha ten, jehož jméno je neodmazatelně spojeno s tím, jehož jméno se nevyslovuje. (No fajn, Harry Potter.)
~*~
Draco Malfoy jde. Ano, opravdu se nemýlíte, jde. A sám. Tento vysoký štíhlý, mladík je dnes oblečen v bílých džínech a černém tričku. I když se snaží jít nenápadně, poměrně dost lidí se za ním otáčí. Co vám budu povídat. Draco Malfoy, takový kus, a ještě k tomu v něčem jiném než je uniforma? To si přece nikdo nemůže nechat ujít. Dlouhé plavé vlasy má sčesané na ramena a v slabém podvečerním světle se stříbrně třpytí.
Rázně si vykračuje chobou kolem dveří, u kterých se tísní shluk upištěných prváků, směrem k schodišti. Vstoupí na první stupeň a trochu zakolísá, z kapsy vytáhne inhalátor, třikrát si dýchne, zhluboka vydechne, vrátí ho zpátky, narovná se, až mu zakřupe v zádech a vykročí.
Dojde k starým, zašlým dveřím a... Znova vytáhne inhalátor. Tentokrát si dýchne šestkrát, než ho skryje v kapse. Konečně se odhodlá, zvedne ruku, přiblíží ji ke starodávnému kování, sáhne na kliku a rozhodným stiskem rozrazí dveře.
Před ním se odhalí zaprášená komnata a Harry Potter, jak si kouše nehty.
"Pottere..." nechá vyset ve vzduchu.
"Ehm," ten okmažitě strčí provinilou ruku za záda a nevinně se usměje. "Draco..., totiž, chci říct. Malfoyi."
"Tak mě tady máš," řekne Draco a, aby věta nezněla tak, jak by určitě normálně zněla, ironicky pozvedne pravé obočí.
"Chm..." Harry zrovna neví, jak začít, když ho osvítí (zapadající slunce? Heh, to zrovna ne) spásná myšlenka.
"Co takhle jít se projít?" navrhne.
"Fajn," řekne normálním tónem Malfoy a spustí obočí na běžné místo, kde se tak obočí nachází.
Harry se nestačí divit, ale blonďák už nic neřekne, tak ho popadne za ruku dřív, než si to stačí rozmyslet, a odtáhne ke dveřím.
~*~
Albus Brumbál je se sebou náramně spokojený. Povedlo se mu to! Za deset minut začíná přednáška o nutnosti ekologického smýšlení pro první ročníky.
Už před sebou vidí hloučky studentů a profesorů, jak na něj čekají a maluje si, jaký bude mít přednáška úspěch.
Dojde k nim.
"Jsme všichni?"
"Ne, Albusi, Poppy chybí," přispěchá mu s odpovdí Minerva McGonagallová.
"Oukej, počkáme na ni," s americkým přízvukem poví ředitel, už chybí jen žvýkačka v puse. V kombinaci s ostře žlutým hábitem a květovanou čelenkou v šedých vlasech to však vypadá tak trochu směšně.
"Už jde..." zašeptá ze zdola profesor Kratiknot a opravdu chodbou se k nim řítí čarodějka v bílém, v závěsu za ní cupitá zrzek s vodítkem v puse a přešťastným výrazem.
"Promiňte, zdržel mne tento..." Přejede Ronalda Weasleyho pochybovačným pohledem. "Tento student."
"V pořádku,"kývne na souhlas Brumbál. Vzápětí se ve směru od schodiště vynoří dva studenti - jeden černovlasý a druhý blonďatý. Docela se - a to je pro všechny přítomné šok - vesele baví a to snad ne! Oni... Ne, to není pravda. Určitě ne! To je jen výmysl choré mysli!
Ale ne, je to tak. Ti dva se... se... drží za ruce!
Zrzek zavětřil, upustí své již dost oslintané vodítko, znovu zavětří. Nikdo se na něj však nedívá, zraky profesorů sludují osmý div světa, který se zrovna blíží k odpadkovým košům.
Ronald zavrčí. Chřípí se mu chvěje, jeho mozek mu signalizuje jedinou jednoduchou myšlenku. Nepřítel!
Vyskočí, rozrazí zástup čumilů a vrhne se směrem k dvojci.
"Vrrr!!!" divoce vyrazí z hrdla, prudce povalí koše a tím se odhalí jejich vadná ekzistence, když se ozve tříštění nekvalitního materiálu. A už je u nich! Skočí na blondýna, jenže to nepočítal s brunetem, ten je sice trochu překvapený, ale bleskurychle ho z něj strhne. Ron je nepříčetný zlostí, někdo ho odstrkává od jeho kořisti, a tak se prudce o točí a chňapne Harrymu po předloktí.
"Au, Rone, ty hajzle!" přrazí ho ke zdi, jenže jakoby měl Weasley zvířecí sílu, vrhne se na Pottera a už absolutně nevnímá slabý hlásek vzadu v hlavě, že tohle je přece přítel.
A Harryho pohltí tma, poslední, co slyší, je: Já to věděla, že ten kluk není normální, madamme Pomfreyové.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 sigam sigam | Web | 21. april 2008 at 16:27 | React

Pomfreyová měla teda dobrý postřeh :)). Jinak moc pěkná kapitola.

2 darken darken | 22. april 2008 at 4:08 | React

Díky,jsem ráda, že to čteš, i když jsem z postav udělala zastydlé puberťáky. x))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement