Můj malý pohřeb

22. april 2008 at 5:03 | darken |  Moje malé dobrodružství
Konečně nová kapitola, je celkem přiměřeně dlouhá, ale řekla bych, že je to zbytečné melodrama. No, přečtěte si začátek a konec a víte to nejdůležitější. x)
Můj malý pohřeb

"Scalett! Nemluv s mámou tímhle tónem!" okřiknu sestru. Ona se ale jen jedovatě ušklíbne.
"Ale jen ji nech, má na to právo," řekne zemdlele máma a mávne rukou. Upře na Scarlett celou svoji pozornost.
To je příležitost pro mě, bleskurychle chmátnu po lahvi a s oběma rukama plnýma vpluji do kuchyňky. Skleničku vyliju do odpadu, na láhev přidělám uzávěr a pořádně utáhnu. Položím ji až na tu nejvyšší poličku máminy skromné linky a ještě před ni postrčím dózu s piškoty. Vrátím se do obýváku a najdu tam Scarlett jak urputně kouří dlouhou cigaretu a odklepává si do květináče s fíkusem. Máma na ni jen zoufale kouká a prohlíží si jí.
Prudce vytrhnu Scarlett z ruky již skoro doutnající špaček a típnu jej o televizní program.
"Nekuř tady, neměla bys tohle vůbec dělat, kazíš si zdraví!" okřiknu ji a ona se po mně nadneseně podívá.
"Se neposer!"
"A mluv, prosím tě, slušně..." napomenu ji ještě jednou a znovu se ustaraně kouku na mámu. Stále sedí na sedačce jako hromádka neštěstí a hypnotizuje Scarlett pohledem.
"Mami, kde je Marty?" zeptám se jí raději.
"Cože?" zmateně se zeptá ona a roztržitě odtrhne hlavu od mé sestry.
"Martin, mami, kde je Martin?" zopakuji dotaz ohledně místa určení mého nevlastního bratra.
"Nahoře, ve svým pokoji, spí. Já bych spala taky, ale bože... nejde to," sklesle skloní hlavu.
"Dobře," kývnu a podívám se na Scarlett.
"Scatty? Scatty? Pořád se na nás zlobíš? Věř mi, že toho táta často litoval, jenže... už to nešlo vzít zpátky a teď už je to vlastně jedno. Scatty, prosím, pojď ke mně a obejmi mě, tak dlouho jsme tě neviděla..." zašeptá mamka a upře své unavené oči na oslovenou.
Scarlett pořád jen stojí a tváří se chladně a nepřítomně. Tmavě fialovými nehty si klepe po boku břicha a hodí po matce jeden ze svých ostrých pohledů.
"Ne! Možná si myslíš, že, když jsem tě dva roky neviděla, tak ti teď asi skočím kolem krku a všechno bude zase jako dřív, ale víš co? Ne! Něco jsem se za ty dva roky naučila a to je, že já vás nepotřebuju, kdybys opravdu chtěla, tak bys to zpátky vzala! Aspoň by ses pokusila, ale ty ne, ani pohled jsi mi neposlala! A fotr? Jediný, co pro mě udělal byli ty podělaný peníze na účtu! Takže víš, co? Vůbec nechápu, proč jsem tady!" zasyčela jako zmije a se záštiplným pohledem se otočila na podpatku.
"Scatty, nechoď pryč, prosím..." zaprosí máma a vstane ze sedačky.
"A proč bych neměla?" otočí se ještě jednou Scarlett.
"Protože... Aspoň do zítřka zůstaň, zítra bude pohřeb, tak aspoň na ten zůstaň," zašeptá naše máma a přiblíží se k Scarlett.
Už zítra? Tak brzy? Neuvědomím si, že jsem to řekla nahlas.
"Ano, v pohřebním ústavu mi vyšli opravdu vstříc, normálně se to nedělá, ale... My, já a Richard jsme měli zaplacenou dovolenou za tři dny na Islandu, a tak... Víte, on to tam miloval, tak jsem si řekla, že bych tam rozptýlila jeho popel... Ach..." tiše potáhne a vrhne se kolem krku své mladší dceři. Nekontrolovaně se rozvzliká a ani Scarlett nemá to srdce ji ze sebe odtrhnout, míst toho jí jenom jemně poklepe po rameni a asi to na ni také tvrdě dolehne, protože se jí začnou lesknout oči.
"Dobře, zůstanu," řekne měkce a do obětí se opře.
Připadám si trochu jako nadbytečná a mám chuť rozbrečet se také, jenže já prostě nemůžu, musím být silná, víc než kdy jindy.
Po chvíli se Scarlett přece jenom vymaní z máminých rukou a získá zase svůj nadhled.
"Fajn, zůstanu zítra na pohřeb, ale jestli tu mám zůstat, měla bych se vyspat..." pronese do ticha a zadívá se na špičky svých předražených bot.
"Ano, děkuji... Tvůj starý pokoj je ještě volný," nadějně se usměje naše rodička a přes tváře jí pořád ještě tečou slzy.
Zachmuřím se. Asi si od toho slibuje příliš, já... znám Scatt mmnohem lépe než máma, ty dva roky ji hodně změnily, to ještě nebude vůbec snadné, proč jen musel Richard umřít? Kdyby se se Scatt usmířil mohlo to teď vypadat úplně jinak. Jenže, jak znám Richarda, má Scarlett tu svoji tvrdohlavost po něm, takže by to stejně asi bylo bezvýchodné.
Jenže třeba si jen dělám zbytečné starosti.
"Super, takže já se du umejt, snad jste koupelnu ještě nepřestěhovali," vyhrkne Scarlett a chystá se odejít.
"Scatt, Puč si něco ode mě z pokoje, sice tu mám už jen nějaký starý věci, ale snad to bude stačit..." usměju se na ni a ona už nám jenom ukáže záda.
Když odejde, posadím se na sedačku a máma si sedne vedle mě.
"Och, Mirando, jsem tak ráda, že je Scatty zase doma, jen... Pořád se zlobí, že?"
"A cos čekala, mami? Víš, vy jste ji úplně vyškrtli ze života! Být tebou, tak si od toho moc neslibuju, podle mě bys ji neměla do ničeho nutit. Stejně ti to nebude moc platné..."
"Och, uvidíme zlatíčko, teď bych ale moc potřebovala, aby mi odpustila, určitě by si to přál i Richard..." šepne plačtivě mamka.
"Víš, co? Běž se vyspat a ráno uvidíme všechno jasněji. Navíc... pokud je ten pohřeb... Bože, tak rychle... Kolik jsi toho zařizovala?" dojde mi to. Zařídit pohřeb přece není jen tak... To muselo být bolestivé.
"Spoustu, ale víš, všichni příbuzní mi pomohli, já jsem jen ráda, žes mi sehnala Scatt, ale máš pravdu... Půjdu spát," řekne a konečně se odebere do své ložnice. Jenom doufám, že tam nemá žádný chlast. Nestojím o to, aby se z ní stala ještě alkoholička.
Chudák Richard, ten pití nesnášel... Hm... Zvláštní, nikdy jsem mu neříkala táto, no, to je jedno, teď už je stejně pozdě. Asi půjdu taky spát, jenom se trochu opláchnu.
Protáhnu se, vydám se do koupelny a ve dveřích se minu se Scarlett, popřeju jí dobrou noc, snad bude opravdu dobrá.
Po půl hodině konečně ležím ve své posteli a usínám, zítra bude dlouhý a smutný den.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lorraine Lorraine | 23. april 2008 at 17:40 | React

Pěkná kapitola, jen se nemohu dočkat, až tato povídka začne být mírně akčnější :-)

2 darken darken | 24. april 2008 at 3:50 | React

No, tak to buď zvědavá na příští kapitolu. xD Protože popis toho pohřbu vynechám, zatím to na sebe dost navazovalo a teď asi den přeskočím, páč popisovat pohřeb  to, jak tam všichni pohřbí, by bylo zbytečné zdržování.

3 Ice Ice | 24. april 2008 at 11:32 | React

Já se taky těšim na akční části. Popravdě - moc nemusím začátky a někdy ani konce povídek, ale pak, když to začne být zajímavé, jsem schopná poskakovat na židli nedočkavostí.

4 darken darken | 25. april 2008 at 4:05 | React

Tak uvidíme... Chudák ta holka - Miranda, ani netuší, co s ní plánuju...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement