Čarodějnice

7. april 2008 at 5:03 | darken |  Jiné temnosti
Každý si pod pojmem čarodějnice představí něco jiného. To je zcela pochopitelné. Někdo babu Jagu z Mrazíka, která žije v chaloupce na kuří nožce a zrovna moc krásy nepobrala, někdo jiný si třeba představí mladou dívku, která umí kouzlit, z Dračího doupěte. Najdou se i tací, co pod tím pojmem vidí Hermionu Grangerovou z Harryho Pottera. Někdy jsou lidé natolik realističtí, že automaticky vidí středověkou vědmu, která míchá jakési bylinky a oknem na ni kouká udavač.
Ano, slovo čarodějnice je velmi mnohoznačné a nedá se říci, které z vysvětlení je správné. Asi všechny. Ale buďme realističtí, čarodějnice, které exuistují/existovali se podobají spíše tomu poslednímu, co jsem uvedla.
Čarodějnice byli jsou a budou. Už někdy v dobách, kdy největší starostí člověka bylo sehnat kus žvance tak, aby přitom pokud možno zůstal živý, byli už jakési čarodějnice. Lépe řečeno čarodějové, ještě přesněji šamani. Rozdíl mezi součastností je ten, že tenkrát jim všichni věřili, patřila jim nejlepší chýše, nejlepší kůže na spaní, nejlepší části masa. Jen si zkuste přečíst nějakou knihu od Štorcha. Někdo může namítnout, že to nebyli čarodějnice, ale spíše takoví kněží, a já neříkám, že jeho myšlenka je mylná, ale řeknu tohle: dokaž to, že tehdejší šamani měli blíže ke knežím než k čarodějnicím.
Jakmile začal člověk tak trochu rozum brát, začal se nadpřirozena bát. A se strachem souvisí nenávist a s nenávistí smrt. A proto už ve starověku byli četné zmínky o splozenkyních pekla a pekelných přisluhovačích. Pochopitelně, že to ještě nemělo souvislost s křesťanstvím, dokud to náboženství nevzniklo. Stala-li se nějaká "nevysvětlitelná" událost. Náhlý požár, smrt dobytka, tele s dvěma hlavama? Ono se to ale přece neudálo jen tak. Udělala to čarodějnice. Takže do starověku datujeme takový ten prvotní odpor a nenávist k čarodějnicím.
S vznikem křesťanství a rozpadem Římské říše už to bylo jen a jen horší. Téma čarodějnictví se hojně vyskytuje i v Bibli. Třeba ono známé Nenecháš čarodějnici žíti... A pomalu ale jistě, jak se "křestanizovala" Evropa, začaly se i veškeré vědmy a jakákoliv jiná individua, která uměla pro tehdejší lidi věci "nevysvětlitelné" považovat za nebezpečné a přisluhovače ďábla. Většinou to byly ženy, neboť i Bible praví, že žena je nádobou hříchu. A do té doby vážení lidé, stařešinové vsi ale i ti, kteří s ničím takovým neměli naprosto nic společného, ztratili svoji volnost a často i život.
Nutno dodat, že takové ty "pravé" čarodějnice, které církev prohlašovala přisluvačkami pekla, byli jen nevinné kořenářky, které si maximálně tak míchaly bylinky a to ještě pro dobro celého okolí. Pod pojmem čarodějnice se ale chápali lidé, kteří se zabývali čarodějnictvím, temným uměním, ohrožovali všechny a všechno a takových lidí se je třeba zbavit.
Lidé se řídili dle:
  1. Čarodějnictví je klam a pověra, víra v čarodějnictví je nekřesťanská.
  2. Čarodějnictví je nebezpečné zlo, proti kterému je třeba bojovat.
A tak se začalo hojně udávat. Udával kdokoliv a kohokoliv. Stačilo, aby se mladá dívka vyspala s šlechticem a dozvěděla se to jeho rodina a už z ní udělali čarodějnici nebo nemuselo být ani to. Bohatě stačilo, když jste se znelíbili sousedovi. Většinou lidé zcela nevinní neměli šanci se obvinění zbavit. Procesy s čarodějnicemi se zabývali inkvizitoři a jako vysléchací metody bylo používano mučení. Nahým ženám (a znovu podotýkám, že je velmi zajímavé, že to byly valnou většinou ženy-čarodějnice a ne muži-čarodějníci) se píchaly třísky pod nehty, jehly do celého těla, drtili se jim prsty atd. atd, dokud se žena nepřiznala a pokud se nepřiznala, pravděpodobně zemřela při vyslýcháni. Velmi oblíbená byla i metoda soudu vodou. O čarodějnicích se totiž vždy soudilo, že nesnáší vodu, protože voda sama je nemá ráda. A tak svázali čarodějnici, aby se nemohla výrazněji hýbat a hodili ji do vody. Pokud ji voda nadnášela a ona plavala na hladině, znamenalo to, že ji voda nechce přijmout, stanovisko jasné - vinna. Pokud klesla ke dnu, byla nevinná, ale velmi často to obviněným nebylo moc platné, protože se s jejich vytahováním źrovna nespěchalo, a tak byli č\sto vytaženi již utopení.
Svou krutostí při stíhání čarodějnic je známá hlavně španělská inkvizice. Ti tím byli skutečně posedlí a mnohdy odsoudili celou rodinu.
Čarodějnice byli vystavovány na praníř, aby si na mohli všichni ukázat nebo lépe něco po nich hodit, a většinou se upalovali s tím, že mocná síla ohně by je měla očistit od jejich hříchů. Popel k popelu, prach k prachu.
Tyto črodějnické procesy zažily boom hlavně v sedmnáctém století a to se v tom lidé opravdu vyžívali. Psali se příručky, jak poznat čarodějnici, že na jejím těle bývají bradavice nebo tetování kuří nožky, zvláštní mateřská znaménka... Stčilo mít bradavici kdekoliv a třeba jenom malou a už to byl nezvratný důkaz proti vás. Za všechny stačí jmenovat Kladivo na čarodějnice, zajímavé čtivo - doporučuji.
Od odsuzování a honů se začalo upouštět až s nástupem osvícenství v 18. stol. jen taková zajímavost, poslední proces s čarodějnicí byl ve Švýcarsku v r. 1792.
Dnešní novodobé čarodějnice věští budoucnost z čajových lístků, z lógru nebo křišťálové koule a jsou to valnou většinou podvodnice. Tedy... napsala jsem čarodějnice? Podvodnice.
Čarodějnice samotné dnes také existují... Dali by se rozdělit do několika skupin... Tak třeba vědmy, které pracují s bylinkami a energetickými rovinami a vykládají karty. Těžko říci, zda je to hodnověrný zdroj informací, posuďte sami.
Pak jsou tu takové ty ženské, kterým "zatemnil" mozek feminismus a provádějí různé rituály a vyznávají čtyři základní elementy.
Je tu i takové "hnutí", kde čarodějnice jsou pod nadvládou mužů-mágů a po pravdě, dokud jsem si nepřečetla jeden Náchodský oběžník, ani jsem o nich netušila.
Nebo kult vyznávající mytologické bohy. Teď si na všechny nevzpomenu ale berme jako dostačující příklad Rohatého boha. Tomuto hnutí se říká Wicca a je asi nejznámějšíze všech "čarodějnických" organizací.
Jo, a víte, že čarodějnice nepatří do stejného pytle jako satanisti etc. někdo dělá tu chybu, že všechny tyhle lidi zařazuje do stejné škatulky. Ne, tak by to nešlo.
Jisté je ale hlavně jedno, čarodějnice byli, jsou a budou, ať už reálné nebo jen v naší fantazii.
Mmch. - zajímavý odkaz, pokud se chcete dozvědět něco víc - ZDE
 

Be the first one to judge this article.

Poll


Comments

1 Lorraine Lorraine | 7. april 2008 at 15:00 | React

Zajímavý článek, knihu přečtu :-)

Nedávno jsem zrovna četla knížku od Barbary Erskinnové, kde byl poměrně podrobně popsán výslech "čarodějnice" a vyskytla se tam mimojiné právě ta scéna, kdy hodili mladou ženu svázanou do vody...samozřejmě, že se utopila.

Jsem ráda, že jsem v těch dobách nežila, poněvadž by mně nejen díky mé vizáži asi brzo prohlásili za čarodějnici...:-)

2 darken darken | 8. april 2008 at 3:15 | React

Máš naprostou pravdu, já už bych taky hořela na hranici ani bych nestačila mrknout. ;-)

Kžy jsem byla malá, přišlo mi upalování řarodějnic hrozně nelogické, prtotože, kdyby to byly čarodějnice, přece by mohli zmizet.  A pořád mi ta myšlenka přijde trochu logická a upalování čarodějnic jako nesmysl...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement