Problémy s jazykem

26. january 2008 at 5:53 | darken
Včera byl velmi plodný den... Měli jsem dvouhodinovku češtiny - to jsem byla ráda, češtinu fakt miluju. Odpoledne jsem šla na dramaťák - poprvé a nejspíš to nebylo naposledy. Pak jsem se doma dozvěděla, že zítra opravdu jedeme k babičce - to jsem byla fakt ráda, protože jsem tuhle výmluvu použila, abych nemusela s kamarádkama a některýma úplně cizíma lidma vymetat až do půlnoci hospody.
Nejlepší byla asi čeština, profesor (občanské jméno Ivo Forejt - někdy pžezdívaný Forest) vykládal sotva jednu hodinu a potom nám vyprávěl... Bylo to fakt zajímavé a přinejmenším úsměvné. Pokud se chcete také lehce pobavit, mrkněte pod perex. Sepsala jsem to, jak nejlépe jsem uměla, ale trochu jsem to upravila z mluveného stylu (který je - přiznejme si to - přece jen trochu jiný (obvzlášť u mého profesora češtiny - ty jeho ironické poznámky a tóny opravdu nevystihnu...) - než psaný, na který mám více času a vidím před to sebou). Ve formě ich - z mého pohledu.

Sedím v lavici a snažím se soustředit na to, co nám Forejt vykládá, i když do mě souseedka v jednom kuse hučí... a hučí... a já říkám hm, i když nemám ani páru, co to do mě hustí. Chtěla bych ji poslouchat - no fakt - ale ono se to nedá, obzlášť, když Forejt přestal vykládat a povídá nám o svých příhodách s jazykama...
"Kdysi na začátku devadesátých let jsem učil na Soukromé škole podnikatelské, teď se to tam jmenuje úplně jinak a je úplně jinde, co já vím. A tam měly americkou lektorku, která se narodila přímo v Americe, ňáká rodilá mluvčí, no. A tahle lektorka byla v Čechách chvíli a česky ještě moc neuměla. Co vám budu povídat, pěkná ženská to byla, tak jsem se s ní docela začal bavit. A to bylo vždycky, když jsme se potkali na chodbě: "Achoj, jakh se maš?" tak jsem jí vždycky se svou pětilekcovou anglčtinou odpověděl: "Hello, I´m fine, and you?" No, a takle jsme se bavili. Po nějaké kratší době jsem od tama odešel sem na gympl a ztratil jsem s ní styky. Po dvou letech jsem jí potkal na nějakém plese. Neznám moc lidí, kteří se naučili rychle česky a po desítkách let tu češtinu ještě tak šolichaj, tak jsem k ní šel a suveréně anglicky na ni spustím: "Hello, how are you?" Kdežto ona na mě beze všeho: "Ahoj, já se mám dobře a ty? Dlouho jsme se neviděli..." No, prostě dokonalou češtinou, jako kniha mluvila! To mě teda dostala..."
Většina třídy se začala smát - já nejinak - to, jak Forejt, mluvil, ten jeho zatracený styl, je fakt nevystihnutelný... Ale to už povídá dál.
"Ono s těmahle mluvčíma je to vůbec problém. Tady na gymplu se jich vystřídala taková kupa! Jak na běžícím pásu a ani jeden se za celý svůj pobyt nenaučil pořádně česky a někteří vůbec. Měli jsme tady jednoho - ten se tady udržel dost dlouho - dva roky tady byl! A to byl - s prominutím - pošuk. Měl absolutní hudební sluch, furt tady někde s tou kytarou a drnkal na ni - na to byl jako fakt dobrej. Ale von neuměl ani kváknout česky, jediný, co vám česky řekl, bylo: "Achoj, ja sem blazen." On k vám prostě přišel a řekl: "Achoj, ja sem blazen." a blbě se u toho křenil od ucha k uchu. Prostě ani neměl páru, co říká. Někdo ho naučil tyhle dvě fráze a on je do zblnutí opakoval, hrdý na to, že něco umí!"
Ti, co poslouchali se válí smíchy po lavicích a Forejt je evidentně ve svém živlu, takže se bude vyprávět dál...
Potom se dostane k tomu, že angličtina je jazyk pro debily, že je to nevyvinutý nedomrlý jazyk Má absolutně nevyhovující počet hlásek, a tak si musí psát fonetický přepis a že arabština je na tom ještě hůř - ta má jenom tři hlásky a arabové mají hrozný problém rozlišit naše české e a i (k tomu se dostane ještě přes svého profesora češtiny, který uměl arabsky) a proto čtou jakési "Jít" v domění, že říkají jet apod.
To už tak vtipné není, tak si opřu hlavu o ruku (úplně slyším svoji mámu, jak mi nadává, že nejsem v hospodě) a poslouchám jen jedním uchem, když tu mě něco přinutí hlavu zvednout.
"Ale hrozně zajímavá je v tomhle italština. Ta má všechny hlásky jako čeština. Člověk, který necekne slovo italsky a ani ji v životě neslyšel, může beze všeho číst italskou knihu, jako kdyby byla v češtině. Já jsem se kdysi taky učil italsky. Moc mě to nebavilo, ale tak ňák jsem se dostal ke čtvrté lekci. Ta se jmenovala Na nádraží. Potkají se prostě dva lidé na nádraží a mají tam takový dialog... "Dobrý den." "Dobrý den. Jak se máte?" "Dobře a vy?" "Taky dobře, odjíždíte?" "Ano, odjíždím." "A jedete vlakem nebo autobusem?" "Vlakem." "Šťastnou cestu." "Děkuji, na shledanou." "Na shledanou." Čtvrtá lekce, tak takový dialog...
A já jsem pak jel s manželkou do Itálie na dovolenou. Bydleli jsem tam v takovém domě, kde bylo pár apartmánů, naproti bydlela nějaká žena, tam měla děti a tak. Jednou jsem se s ženou vraceli do našeho domu a vidíme tu naši sousedku u svého domu před sebou dva kufry. Přišel jsem k ní a spustil italsky: "Dobrý den." "Dobrý den." tak jsem se zeptal: "Jak se máte?" "Dobře a vy?" "Taky dobře," kouknul jsem se na kufry. "Odjíždíte?" "Ano, odjíždím." " Jedete vlakem nebo autobusem?" "Autem." "Šťastnou cestu, na shledanou." "Na shledanou."
Úplně jsem zkopíroval konverzaci z té čtvrté lekce! Pak jsem přišel s manželkou do našeho aparmánu a ona se na mě tak obdivně podívá: "Prosímtě, ty seš teprve u čtvrý lekce a už se takle krásně domluvíš!" "No to víš," samolibě jsem se zašklebil..."
To je poslední kapka a celá třída se dá do skupinového výtlemu.
S naším profesorem češtiny je prostě občas hrozná sranda. Jen škoda, že nemůžu ukázat ty jeho gesta a jeho tón, to byste se vážně nasmáli... Také si to dost dobře nepamatuji.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lorraine Lorraine | Web | 26. january 2008 at 9:14 | React

Tak to jsou historky za všechny prachy :-)

2 darken darken | 27. january 2008 at 3:25 | React

Jo no.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement