Smrt

11. december 2007 at 4:22 | darken |  Tady zas někdo myslel...
Heh, v souvislosti s předchozím článkem jsem narazila ještě na jeden svůj výplod o smrti. Docela mě to pobavilo.

Smrt

Smrt. Ano ano, matička smrt, vždycky nás, své věrné poddané, povolá zpět k sobě. Už přece v Bibli, knize knih, se říká: Prach jsi a v prach se obrátíš!
Já a moje smrt nebo aspoň to jak si ji představuju. Varuji všechny, kteří uznávají nějaké náboženství, pokud si za tím názorem neochvějně stojíte - nečtěte to.

Představa smrti mě vždycky přitahovala. Protože, přiznejme si to, potom nebude nic. Prostě nic. NIC
Člověku se to může zdát trochu morbidní, vždyť mi je, sakra, teprv 16, tak nač šílím? Ale smrt v jakékoliv podobě je všude kolem mě, tak proč se bránit přemýšlení o ní? Jednou to "potká" i mě ať už zítra nebo za šedesát let. A navíc je všeobecně dokázáno, že přemýšlení o smrti pomáhá tomu, aby se s ní člověk smířil.
Víte, někdy si pokouším představit, nějak si nasimulovat, jaké to bude, až budu mrtvá. Nejde to, je to nepředstavitelné. Nejbližší přirovnání mi přijde přirovnat to k hlubokému věčnému spánku beze snů. Ale copak si z takovéhoto spánku něco pamatuji? Ne. Takže je to pro mě opravdu nepředstavitelné. Je to zvláštní nebudu nic cítit, nic vnímat, je to vlastně krutá představa, že z tohoto spánku už se NIKDY neprobudím.
Někteří lidé, kteří se probudí z tzv. klinické smrti, říkají, že viděli jakoby "tunel" nebo, že jim celý život "přeběhl ve formě kina před očima" a považují to za jakési "předsálí" do nebe. Je to blbost. Nechci nikomu brát iluze, takže ten kdo nějaké ještě má, nechť to nečte, ale je to blbost! Takto se jen náš mozek brání té opravdu "nezvyklé" situaci, vždyť, kdo z nás už byl někdy mrtvý? Ha ha. Nikdo a ten, kdo to tvrdí nemá pravdu. Netvrdím, že je lhář, ale prostě nemá pravdu, možná tomu věří, ale pravdu nemá. To je dokázáno.
Většina lidí na světě je věříví. Je jedno, jestli uznávají Hinduismus, Islám nebo Křesťanství. Zda jsou protestanti či katolíci. To je fuk, jsou věřící. Česká republika je extra výjimka z celosvětového měřítka, tady je nás hodně bezvěrců. Já jsem ateista - to přiznávám.
To prostě dokazuje, že lidé nebo spíše člověk jako takový má náchylnost i potřebu něčemu věřit. Většinu k nějakému náboženství vychovávali rodiče, jen velmi malé procento "samo uvěřilo", změnit náboženství je možné, ale aby se z ateisty stal křesťan? To je skoro nemožné. Já si jen těžko dovedu představit, že bych najednou začala věřit v to, že mé kroky vede Bůh. Někdy je to nevýhoda, třeba kdykoliv, kdy jsem v kostele, tak se cítím hrozně trapně a to tam chodím hrozně ráda. Všeobecně kostely i hřbitovy miluju.
A tady se dostávám k tomu, čemu jsem chtěla. Všichni tihle "nábožní" lidé mají jakous takous představu, že až umřou dostanou se do nějakého posmrtného života, Nebe, věčných lovišť, Aláh je přivítá... Atd. Jak už jsem řekla, je to blbost, za tím si stojím a nestydím se za to. Je to i pro mou škodu, vlastně pro škodu všech těch, "kdo nevěří". Protože, my se smrti můžeme jen bát nebo se s ní smířit. Kdybychom věděli, že nás čeká něco hezkého, krom toho, že nám ubydou starosti, nebylo by to jednodužší?
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement