Pro Madlenku

23. december 2007 at 7:08 | darken |  A co ještě kromě deště...
Pro Madlenku
Mobil
Madlenka pobíhala po pokoji - byla tak trochu nervózní. Zítra bude Štědrý den a ona ještě nemá zabaleny všechny dárky. A ještě k tomu ji naštvali ti hloupí vydavatelé! Oni si normálně řeknou, že Harryho Pottera sedm před Vánoci nevydají! No to snad není možné!
I když... stejně by tam nebyl Sírius...
No, snad dostane pod stromeček alespoň originál v angličtině a pořádný slovník k tomu...
Tak, a už našla balící papír. Jaký by byl lepší? Červený nebo červený s rudými okraji? Ehm...
Ale to je snad jedno.
Ještě stuhu - ta je naštěstí jenom jedna a hotovo.
♦♦♦
A už byl Štědrý den, rozbalovaly se dárky a na tvářích všech přítomných trůnil radostný úsměv.
"Hele, Madly, našla jsem ještě jeden dárek pro tebe," konstatuje maminka s ústy plnými drobečků a poprská si tak sváteční halenku.
"Co to je?" zvědavě mrkne Madlenka ne modře zabalenou krabičku ovázanou červenou stuhou. Na jeho přední straně je bílá cedulka s zlatě vyvedeným nápisem Madlenka.
Opatrně rozbalí papír, otevře bílou nicneříkající krabičku a...
"Mobil? Mami, tys mi dala nový mobil?" udiveně se zeptá dívka s mobilním telefonem v ruce.
"Co? Ne... Ukaž..." zarazí se její maminka v přežvykování vanilkových rohlíčků. Madla jí tedy podá červeno-zlaté véčko.
"Hm..., nevím, já ti ho nedala, možná babička, ale být tebou, tak ji nebudím, zase by nadávala. Víš jak dlouho jí trvá, než usne."
"Tak jo," řekne dívka a mobil strčí do kapsy.
♦♦♦
Štědrý večer se pozvolna přehoupl v štědrou noc a nastal čas jít spát. Madlenka seděla ve svém pokoji a prohlížela si svůj nový mobil. Byla v něm i simka...
Koukla se na foťák, hry, vyzvánění a zabrousila i do seznamu. Jaké bylo tedy její překvapení, když tam našla nějaké neznámé číslo.
Ze zvědavosti na něj najela a stiskla tlačítko se zeleným telefonkem.
Píp.
Píp.
Ozvalo se vyzvánění jako u normálního hovoru. Najednou ustalo. Dívka nespokojeně klepla prstem do displaye a ten prst jí zmizel v podivné fialové mlze. Mlha pomalu pohlcovala celé její tělo přes ruku až po konečky vlasů a špičky prstů na nohou.
Madlenka jen paralizovaně seděla a s hrůzou se divila, co se to ´proboha´ děje.
Možná by i něco udělala, ale byla jakoby mimo sebe a než se stihla vzpamatovat, pohltila jí prázdnota.
♦♦♦
Mlha se rozprostírá kam až oko dohlédne, ale už se trhá...
Zprudka otevře oči.
"Ááá!" zaječí dívka v bílé noční košili - kouká se totiž do obrovských očí ve tváři lemované dlouhými tmavými vlasy.
"Klid, klid," utišuje ji ona neznámá postava a její obličej se pomalu oddálí.
Madlenka se vzpamatuje. Leží na jedné z mnoha bílých postelí v jakési kamenné místnosti a naproti ní sedí velmi pohledný chlapec ve zvláštním oblečení.
"Uch... ahoj," nejistě na ni zamává chlapec. "Už jsi klidná?"
"Jo... jasně... snad... Jen... kde to jsem? Kdo jsi ty?"
Tmavovlasý se usměje.
"No, já se jmenuju Sírius Black a tohle," okázale máchne rukou po místnosti, "je bradavická ošetřovna."
"Cože? Ty jsi Sírius? Sírius?! Fakt?! Střílíš si ze mě, mladej?" vyjekne dívka a vstane z postele.
"Ne, jsem to fakt já. Někdo - bůhvíkdo - mě vyvolal z knih Harryho Pottera jako dárek pro tebe k Vánocům. Můžeš se mnou strávit celý den, pokud ovšem chceš."
Dívka se zasekne a posadí se zpět na postel. Trochu o tom popřemýšlí... Jestli je tohle sen, tak proč si ho neužít, ne? Dojde na konec k závěru.
"No tak jo - chci," široce se usměje tak, že kdyby se usmála ještě víc odklopí se jí horní polovina hlavy.
"Tak co chceš dělat?" oplatí jí Sírius úsměv.
"Nejdřív bych si zahrála kouzelnické šachy!"
♦♦♦
A přestože se den může zdát dostatečně dlouhý. Madlence utekl jako voda. Inu, komu by neutekl, kdyby se bavil tak, jako ona.
Kouzelnické šachy byly sice zábava, ale prozkoumávání hradu bylo ještě lepší.
Let na školním hypogryfovi byl jistě skvělý, ale ani ve snu neměl na zlatý hřeb programu.
Když se čas, který měla Madlenka strávit se Síriem, nachýlil ke konci, setkala se s ostatními Poberty.
♦♦♦
"Čau," zazubí se na dívku černovlasý chlapec s brýlemi -James Potter! Pozná hned Madlenka a úsměv mu oplatí. "Ahoj, Dvanácteráku."
Rema Lupina také nejde nepoznat. Ten se jen zdvořile usměje a podá jí ruku se zdvořilým "těší mě".
A ten malý ustrašený kluk schovávající se za Námesíčníkovým ramenem to bude určitě Červíček. Madlenka ohrne ret a Petera propálí nenávistným pohledem. To kvůli němu půjde Sírius do Azkabanu. Ale přece si nebude kazit poslední chvíle se Síriem...
♦♦♦
"Bylo nám s tebou dobře," posmutněle řekl Tichošlápek.
"Jo, škoda, že už musíš," dodal James.
"Ale třeba to půjde ještě někdy," zadoufala naposledy Madlenka a objala se s čtyřlístkem.
Ale nebylo zbytí a dvacet čtyři hodin po prvním voláním stiskla znovu tlačítko Call na svém novém mobilu. Rázem ji pohltila fialová mlha a ona se propadla v milosrdné nevědomí.
Až se zítra probudí, bude si třeba myslet, že to byl jen sen. A nebo taky ne...
Třeba se ještě někdy s Poberty setká, ale třeba taky ne. Kdo ví?
PS.: Madlenko, protože jsi jako hlavní postavu vybrala také Madlenku, nějak jsem nevěděla zda myslíš sebe nebo kohokoliv jiného, kdo se jmenuje Madlenka, tak jsem se snažila vyhnout jakémukoliv bližšímu popisu postavy. Doufám, že jsem alespoň trochu splnila tvé očekávání.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Madlenka Madlenka | Web | 23. december 2007 at 17:27 | React

Super, skvělé!

Moc pěkný dáreček od tebe.

Doufám že i ten můj se ti bude líbit...

2 darken darken | 23. december 2007 at 19:43 | React

Děkuji za chválu...

Určitě bude. :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement