Taková Noc...

4. november 2007 at 5:24 | Natrix |  Harry Potter fan - slash
Žánr: Humor, romantika, psychologické
Postavy: Harry Potter, Draco Malfoy
Přístupnost: 12+
.
Taková Noc...
.

Cassiopeie
.
Byla noc. A přestože obzor nehalil příkrov z mraků, nebe bylo bezhvězdné. Ani měsíc nezpůvabňoval kraj svou mdlou stříbrnou září.
Taková noc, kdy lidé zakopávají o své stíny a básně píšou byznismeni. Luxusní restaurace i vykřičené podniky byly prázdné. Ani noha se nemihla v hospodách, kam se chlapi chodí koukat na fotbal a připít si pivem. Jen v tichých barech a zapadlých melancholických hospůdkách posedávaly ztracené duše a zkoušely se znovu najít.
Harry Potter nebude později schopen říci, co přesně se stalo. Hlavní však je, že se něco stalo. A to něco možná změnilo celý jeho smutný život.
Vřesoviště. Pláně vřesu jen sem tam zdobí trs kapradin, chuchvalec mlhy či slabá záře zapomenuté světlušky. Vznáší se nad ním vůně noci a mateřídoušky. A pak hradba. Hradba z dubů působí skoro neprostupně, přesto skrz ni proniká cestička.
Úzká stezka se vine až skrz toto vřesoviště. Sotva patrná, víc než jeden člověk by se na ni nevešel, a dál zarůstá... Ti, co míří za jejím cílem, totiž nepotřebují chodit, jen občas se najde vzácná výjimka. Tak jako dnes...
Je mu skoro třicet. Za pár let. Nemá nic. Nikoho. Je sám. Neví co dělat. Zabil, zbavil, odstranil. Zničil Temného pána a už je to několik roků. Přesto se cítí prázdný, tak prázdný, tak opuštěný.
Přátele. Měl je, než se vzali a odstěhovali do Egypta. Vyměnili ho za mumie a pyramidy. Ale nemůže jim to zazlívat, vlastně by jim měl spíše závidět. Ale nezávidí.
Žena. Měl ji. Dva roky žil s tou sladkou dívkou, jejíž vlasy měli barvu rozžhavené mědi. Odešla od něj kvůli bylinkám a protože ho nemilovala. Ne doopravdy. Přeje jí to, opravdu, snad jí to s Nevillem vyjde.
Práci. Pořád má svou práci. Na co se upnout. Dostatek vzrušení a akce. Spoustu cen a ocenění na poličce ve svém bytu. Někdy to ale prostě nestačí.
Cestička ho dovede až k hranici s lesem. Zaváhá, ale pak vstoupí. Je tam šero, přesto však a snad by se to nemuselo zdát možné, je tam větší viditelnost nežli na vřesovišti. Je tu vidět dále než jen na pár kroků. Z přírodních velikánů dýchá tajemno. Vzduch je cítit vlhkostí a tlejícím listím. Atmosféra je uvolněná, snící. Ale zdání klame, působí nebezpečně jako ticho před bouří. Zřetelně je zde cítit magie a Harry Potter si připomene, že nejenom Zapovězený les je kouzelný.
Není však čas vzpomínat a nechat se ovlivňovat ovzduším lesa, kde kdysi druidové sbírali jmelí na své lektvary. Připozdívá se, půlnoc se kvapem blíží a cesta je dlouhá.
Nadechne se tedy a vykročí dál. Ač byl předtím ztracen ve svých myšlenkách, teď nemyslí na nic. Profesor Snape by na něj byl jistě pyšný. Ovšem tohle si nepomyslel, kdyby ano, jistě by mu při tom obličej zkřivil ironický úšklebek.
Jde dlouho. Předlouho klade jednu nohu před druhou. Jedenáctá hodina už minula. Ale cíl jeho cesty se blíží, ještě kousek a stezka zabočí, skrz stromy je vidět světlo. Ještě kousek a již lze rozeznat obrysy. Ještě kousek...
Černovlasý mladík stojí před líbezným stavením. Kamenná chaloupka se krčí pod tak velkým dubem, jaký jistě nemá v Británii obdoby. Došková střecha se lehce naklání. Celkem tento výjev působí jako z pohádky. Avšak zdání klame...
Harry se však nezdržuje obdivováním tohoto obrazu, jak z štětce malíře, a otevře dveře. Vejde dovnitř, kde ho přivítá příjemné, tlumené světlo a útulné teplo.
Odloží si kabát na věšák vypodobňující dračí hlavy chrlící oheň a přejde na druhou stranu této předsíně, kde jsou další starobyle vypadající dveře. Ty se pro něj samy bez vyzvání otevřou.
Jakmile vstoupí, obklopí ho lehká, smutná melodie linoucí se od menšího pódia, kde stojící snad ještě chlapec s kytarou kolem krku a blond vlasy, přivádí posluchače do melancholické deprese.
Příchozí se rozhlédne a po chvíli váhání zamíří na "svoji" židli k baru.
Vedle baru je i menší taneční parket. Majitelé však dobře věděli, proč ho dělali malý. Osamoceně na něm totiž tančí jeden jediný pár v těsném objetí. Většina hostů je rozsazená u baru nebo malých stolků či dokonce boxů při stěnách a před pódiem. Je tu ještě jeden průchod do menší místnosti, ta se topí v šeru a na různé kvadranty ji dělí stěny z temnoty, kam tlumené světlo svíček nedosáhne. Tam chodí lidé a nejen lidé toužící po soukromí a utajenosti, pořádají se zde nemorální nebo dokonce nezákonné obchody, ale tady to nikomu nevadí, všichni jsou si tady rovni.
Harry však jde k baru, kývne menšímu podsaditému mužíkovi na pozdrav. Už se dlouho znají...
Podívá se kolem po sortě dnešních hostí. Jako obvykle. Ztracené existence, vyvrhlíci, vlkodlaci, upíři, homosexuálové... Odpad kouzelnické veřejnosti, většinou i oběti doby. Skrývají se před světem pod krempou klobouku, maskou lhostejnosti nebo přetvářky.
Má pocit, že by se v něm našel kousek z každého hosta. Snad jen homosexuál není. Ne, kdepak homosexuál, bisexuál je! Ale není to to samé? Není...
Povzdechne si a posadí se na vysokou, ale poněkud oprýskanou barovou židličku. Možná i to byl pomyslný hřebíček do rakve jeho manželství s Ginny. Ale ne, nepřišel sem vzdychat nad ženami.
"Ahoj Harry, jako obvykle?" přijde k němu onen menší podsaditý mužík.
"Ne, dneska ne, Jonathane. Přines mi, prosím, sklenku a láhev červeného. Něco trpčího."
"Dobře," Jonathan odejde a Harry stočí pohled na pult. Počítá škrábance. Za chvíli ho však vyruší mužík a položí před něj víno s elegantní sklenkou na dlouhé stopce.
"Díky," řekne Harry, když uslyší šumění, jak otevřel lahev.
"Dlouho sme tě tady neviděli...," podotkne Jonathan a odejde.
"Příliš práce," odpoví Harry jeho vzdalujícím zádům. Nalije si rudou kapalinu asi do poloviny sklenky a napije se. Nezdržuje se vůní či studiem barvy, stejně by v tom šeru nic neviděl.
Otočí hlavu, aby se podíval na svého souseda, evidentně také před chvílí přichozího, protože má obličej schovaný v nápojovém lístku. Prsty nespokojeně vyklepávají rytmus do jeho okrajů. Po chvíli k němu přijde barman.
"Máte vybráno, pane?"
Oslovený prudce položí lístek a Harry ho pozná. Co ten tady dělá? Onen člověk ho však ještě nezaregistroval. Zrovna cosi syčí na Jonathana.
"To tu máte jenom tohle," píchne prstem do papíru, "bílé víno?"
"Ano pane," opáčí mužík na opačné straně baru s klidem arktického ledovce.
Host si povzdychne.
"Dobře, doneste mi celou láhev a ať je ta sklenička skutečně na víno!" odstrčí lístek úplně a barman odchvátá.
Harry přemýšlí, jestli na sebe má upozornit. Zrovna "tohohle" starého známého. Kdysi ho nenáviděl, ale časy se mění a Harry musí uznat, že před lety ve svém úsudku chybil. Přece jenom někdy nejsou věci, jak se zdají být. Ale asi ano, upozorní na sebe, aspoň s někým pokecat o starých časech.
"Ehm," odkašle si, "Malfoyi?"
Jeho soused se k němu otočí a chvíli ho rentgenuje pohledem, po chvíli se mu oči do široka rozevřou poznáním. Vzápětí však překvapení šikovně změní v nezaujatý výraz.
,Nemohl mě poznat,´ s úšklebkem si pomyslí Harry, ale vlastně se mu ani nediví. Vlasy má delší, jizvu zakrývá ofina, brýle nenosí, proč taky, když existují čočky. Ani podle oblékání se nedá poznat. Již pěkně dlouho si nakupuje sám. Zato Malfoy se moc nezměnil. Hmm... Obrátí svou pozornost k němu.
"Co ty tady děláš, Malfoyi?" zeptá se ho.
Malfoy se zašklebí. Harry si mimoděk uvědomí, že ho snad nikdy neviděl normálně se usmát. Inu, třeba jednou uvidí.
"Co by, Pottere? Z Azkabanu mě propustili už před dvěma lety, divím se, že to nevíš, vždyť to musíš mít z první ruky, když jsi teď ten slavný bystrozor," odfrkne si.
"Ale tohle jsem nemyslel," zamračí se Harry. "Co děláš v Půlnočním lese zrovna v tomhle baru?"
"Pottere, možná by ses divil, ale v Půlnočním lese je jenom jeden bar a to je tenhle. A doporučil mi ho kamarád," odpoví Malfoy a pozvedne levé obočí.
"Kamarád?" upřímně se podiví jeho společník. Blonďák spustí obočí a chystá se něco odseknout, ale přijde barman a položí před něj již otevřené bílé víno a skleničku.
"Chcete nalít?" zeptá se.
"Ano," stručně zareaguje Draco a otočí se zpátky na Harryho.
"No jo, kamarád to zrovna nebyl. Kolega z práce," napije se vína a zatváří se mírně spokojeně.
"Není to tak špatné," zamumlá, ale Harry se stejně chytne jeho předešlé odpovědi.
"Kolega? Malfoyi, ty pracuješ? Myslel jsem, že ti sídlo vrátili..."
"No jo, vrátili, ale poloprázdný a zabavili rodinný účet, otec ještě neumřel, pořád hňije v kobce a ten účet byl napsaný na něj. Ještě, že dům stihl přepsat na matku a já mám svůj skromný účet pod jiným jménem, ale tohle bych ti neměl říkat, Pottere."
"Pohoda," Harryho sklenka už je prázdná, sáhne po lahvi a nalije si další. "nejsem v práci, co vlastně děláš?"
"To bys nevěřil, Pottere."
"A třeba jo, povídej," z počáteční nejistoty nezbývá už skoro nic a tihle dva se baví přinejmenším jako normální lidé.
,Malfoy evidentně dospěl,´ pomyslí si Harry a pořádně si ho prohlédne. Vlasy skoro na ramena, pořád ten samý bledý obličej, jen možná trochu tvrdší rysi, po Azkabanu však již nezbyla skoro ani památka. Když odtamtud vylezl, musel vypadat jinak. Jen šedé oči nesou stále stín zažité bolesti. Možná trochu nepatřičně si Harry povšimne, že přestože je Malfoy pořád velice pohledný, jeho prsteník nezdobí žádný zlatý kroužek. Je to ale trochu absurdní myšlenka, začne se tedy věnovat spíše jeho slovům.
"...mno. Lektvary, Pottere. Zdokonaluji lektvary pro to naše "velevážené" ministerstvo."
A v podobném duchu probíhá celý rozhovor. Je o všem a o ničem. Konverzace se uvolňuje úměrně s tím, jak hladina obou lahví klesá a Harry úplně zapomene na své starosti.
Je až s podivem, co s člověkem udělá jedna láhev vína a příjemná společnost, přestože patří zrovna Malfoyovi, ale kolem půl jedné ráno jsou již oba ve "velmi příjemné" náladě a Harry už si objednává třetí láhev červeného a jakoby samozřejmě k tomu přidává i Dracovo bílé. Prostě ho pozval. Draca, už asi půl hodiny Draca, ne Malfoye.
V jednu už jsou zdárně ovíněni a Draco si opírá hlavu o Harryho... láhev (A/N: Tohle jsem si prostě nemohla odpustit, hehe. Kdo čekal, že tam bude o rameno? No ták, nestyďte se...).
A blonďatý chlapec na pódiu nyní zařazuje sladkou, pomalou melodii. Od stolů se zvednou dva odvážnější páry a jdou tančit.
Zřejmě ve veselém rozmaru Harry zatahá Draca za rukáv.
"Hele, Draco, poď si zatancovat," zašeptá mu do ucha.
"Ale Pottere, dyť seš kluk!"
"To nevadí, deme," vytáhne ho Harry na nohy a pošoupne ho na parket. Chytne blondýna kolem pasu a přitáhne blíž k sobě. Ten po chvíli váhání položí Harrymu ruce na ramena, ale stále si drží odstup. Jenže to se Harrymu moc nelíbí.
"Malfoyi, já tě nekousnu, chichi, možná," posune ruce z jeho zad těsně nad jeho zadek a Draco už prostě nemůže jinak než se o trochu vyššímu mladíkovi (Jen matně si na pozadí pomyslí, že musel od Bradavic vyrůst, vždycky byl přece menší!) pověsit okolo krku a aby byl v pohodlnější pozici, položí mu hlavu na rameno.
Nikdo je nesleduje zvědavým pohledem. Tady ne. Tady mají všichni svých starostí dost, co je jim po nich? Je jim jedno, že tu tančí Harry Potter (zachránce světa) a Draco Malfoy (ten, co nezabil Brumbála, i když si to samotný Brumbál přál, a musel to za něho zatáhnout Snape) v těsném objetí.
Kdyby byl Harry střízlivý, jistě by se podivoval, jak mu je ten ploužák s Dracem Malfoyem příjemný. Ale on není, tak se rozhodne dát svým pocitům průchod.
Jemně setřese mladíkovu hlavu ze svého ramene a když se na něj Draco ublíženě podívá, přitiskne bez váhání své rty na ty jeho v letmém jakoby dětském polibku. Spíše puse.
Draco se rychle přizpůsobí nové situaci a zvyknut nedělat s ničím zbytečně moc cavyky, přejede Harrymu jazykem po horním i dolním rtu a následně i hlouběji po zubech. Ten se nenechá dlouho dobývat a sám umožní přístup zvědavému návštěvníkovi. A Draco ten večer ochutná nejenom bílé víno...
Ani nevědí, jak dlouho to trvalo, ale víc než pět minut určitě ne, protože, když se od sebe lehce zadýchaní odtrhnou a opřou o sebe čely, hraje pořád ta samá píseň.
Ještě chvíli se pohupují v rytmu, dokud hudba neutichne, potom se posadí zpět na na svá místa. Jak je najednou samozřejmé, že se Draco tentokrát neopře o láhev, ale o Harryho a ten ho ještě samozřejměji na oplátku obejme.
Kolik toho může změnit jeden jediný tanec? Asi hodně...
"Harry?" otočí se Draco na toho, kdo ho objímá, "Kudy se tady de nahoru?"
A brunet se rozesměje. Tak až musí blonďáka pustit z objetí, jinak by ho s sebou stáhl na zem.
"Buch."
"Draco, možná tě zklamu," ozve se ze země, "ale tady nemají pokoje."
Harry se hrabe zpět na své místo a ještě přemáhá smích při pohledu na zamračeného blonďáka.
"Ale...," odmlčí se, "mám nápad," hodí na bar váček s penězi (Jonathan si toho všimne a zamíří tam dřív než nějaký host), chytne teď trochu křečovitého Draca ignoruje jeho protesty a znovu ho obejme, ten se sice ještě trochu cuká, ale i tak se úspěšně přemístí. (Na svršky na věšáku ani jeden nepomyslí.)
Přistanou v nějaké neosvětlené místnosti. Jedno mávnutí hůlkou a oheň z krbu zalije místnost příjemnou září, v které se rýsuje nějaký pokoj, jehož dominantou je letiště. (Myšleno jako postel-pochopitelně.)
Než se stačí Draco vzpamatovat, leží na oné posteli a Harry se k němu blíží.
"Tohle je únos, víš to, Pottere?" s provokativně zvednutým obočím sleduje blížícího se mladíka a někde vzadu je již navždy umlčeno jeho racionální já křičící, že tohle prostě nejde. Nu, vždyť nic není nemožné a když je jeho otec na doživotí v Azkabanu, už není nikdo, kdo by ho za to "nemožné" ztrestal. A pochopitelně je tu i zvýšená hladina alkoholu v krvi...
"Jo, Malfoyi, uvědomuju si to, ale ty ses taky moc nebránil, že Draco?" odpoví mu Harry a oslovení už jenom zašeptá do bledého ouška, než se hladově vrhne na stejně porcelánový krk.
Po pár minutách se již odtud ozývají přerývavé povzdechy a slastné steny. Po půl hodině pozvolna přestoupí do divokých výkřiků rozkoše... A ti dva mají zatracené štěstí, že sousedi mají tvrdé spaní, jinak by se Harryho bytem rozléhalo ještě bušení smetáku do stěny a to pověstné: Co to tam zase provádíte?! Ztlumte to, nebo zavoláme policii!
Byla noc a teď je ráno. A přestože obzor nehalí příkrov z mraků, zvědavé slunce nemůže přes zatažené závěsy osvítit následky noci.
Takové ráno, kdy se lidé budí veselí a odpočatí s pocitem, že zase můžou žít, a byznismeni chodí po nakladatelstvích se svými básněmi. Luxusní restaurace i vykřičené podniky jsou ještě prázdné. Ani noha se nemihne v hospodách, kam se chlapi chodí koukat na fotbal a připít si pivem. A tiché bary i melancholické zapadlé hospůdky mají již zavřeno.
Harry Potter se probudí a není schopen říci, co se přesně stalo. Ale ví, že se určitě něco stalo. Něco hezkého, něco, co určitě změní celý jeho smutný život k lepšímu. Jinak by přece vedle sebe stále necítil teplo jiného, ale již ne tak cizího, těla, které je tak příjemné.
Podívá se na spáče a strne. Jen na chvíli, než se mu vrátí obrysy noci. Neví, jestli je dobře nebo špatně, že tu leží vedle Draca Malfoye, ale zatím mu to je jedno. Neví, zda tohle byl jen sex na jednu noc či počátek něčeho víc a zatím mu to je také jedno.
Blonďák se zavrtí, přisune se blíže teplu a pomalu otevře oči. Vnímá, chápe, pamatuje si. Evidentně nepřebral tolik jako Harry. Usměje se a Harry se impulzivně rozhodne, že pro tento úsměv by obětoval ruku. Blonďák se najednou plně probudí a strhne z nich peřinu, ukáže na brunetovy nohy: "Můžeš mi vysvětlit, proč si si nesundal ponožky? Smrdí ti nohy, Pottere!"
A Harry Potter ví, že tohle rozhodně nebyl jen sex na jednu noc...
 

2 people judged this article.

Comments

1 Clemenza Clemenza | Email | 5. november 2007 at 18:39 | React

Ach... Túto poviedku som čítala už dávnejšie, ale až teraz pridávam komentár.(Hm,prečo, ked som si ju zaradila k obľúbeným už dávno, na ph.net) No, takže je to krásne. Má to v sebe čaro, čaro Takovej noci. Hehe, páči sa mi to naznačenie toho príliš hlasného sex... ehm, posteľového tanga: DDD? A ten humor:DDDD

Asi budem musieť častejšie dať do vyhladávača: Harry Potter slash: DDDDDD Krásne...

2 darken darken | 9. november 2007 at 12:05 | React

To bys měla, člověk se někdy až diví, co všechno najde. :-)

3 eMJanine eMJanine | Web | 9. january 2008 at 17:55 | React

tohle je úžasná povídka..Ale nejlepší je ten konec :o)

4 darken darken | 10. january 2008 at 5:01 | React

Och, děkuji. :-)

5 Lorraine Lorraine | Web | 16. january 2008 at 19:54 | React

Nádherná povídka, jak to že jsem ji nepřečetla dřív?

6 darken darken | 19. january 2008 at 12:33 | React

Těžko říci..., díki za povzbudivý komentář.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement