Peklo... a víš to určitě? (3. kapitola)

4. november 2007 at 4:27 | darken |  Heaven & Hell
Peklo... a víš to určitě?

Tentokrát byla cesta mnohem kratší. Vyplivlo ho to už tak po deseti minutách do naprosté černočerné tmy. Blonďák nevěděl, co má dělat, tak to vyřešil jednoduše, zůstal stát. Po nějaké době začal rozeznávat své okolí. Byl v šeré chodbě, kterou se k němu blížil temný stín. Jak se stín přibližoval, rozeznal z něj siluetu muže.
Jakmile k němu muž došel, zjistil, že se dívá do tváře mladíkovi, který by z fleku mohl být bratr tmavovlásky z přestupové komory. Na rozdíl od ní, ale vůbec nemluvil, jen k němu došel, kývl na něj, obrátil se a šel zase zpátky. Vedl ho spletitým bludištěm chodeb. Občas minuli nějaké dveře. Všude bylo hrobové ticho a temno. Dracovi to hrozně lezlo na nervy, nakonec to nevydržel a začal si pobrukovat první písničku, která ho napadla. A potemnělou chodbou se hned linula veselá melodie: "Já jsem ten Chňapík, maličký krokodýl..." Když došel k refrénu a uličkou zarezonovalo:
"Chňap, chňap, chňapy, chňapy, chňapy, chňap..." brunet se na něj otočil a vrhl znechucený pohled, stále však nepromluvil.
Blondýn přestal zpívat. Zamyslel se (ani to moc nebolelo). Jeho představa Pekla, obsahující velké kotle, šlehající plameny a nářek hříšníků, se s realitou příliš neshodovala, byla tu zima jako v márnici a pro tmu neviděl na krok. Aby se zahřál, srovnal krok se svým společníkem.
Po chvíli zastavili u jedněch dveří na konci asi třiadvacáté chodby, kterou zatím prošli. Dveře, přesnější by bylo vrata a to pořádná, vyrobená z tolika ebenového dřeva, že na něj muselo padnout půlka pralesa (kdyby ovšem byly pralesy jen z ebenu - ehm, jak se tomu stromu říká? Ebenovník?) Tmavovlasý mladík zdvořile zaklepal a za nějakou dobu se z pokoje ozvalo majestátní: "Dále!" Když se dveře otevřely, blonďák si všiml cedulky s nápisem: Lucifer - šéf nás všech i našich šéfů. ,Hmm, tak Lucifer, jaká čest pro mě,´pomyslel si Draco. ,To musí bejt pořádnej bouchač, ňáká korba se steroidovými svaly´ pokračoval v myšlenkových pochodech a odněkud z hlavy vyhrabal slovo steroid.
Vstoupili do místnosti a nikde nikdo. Luciferova pracovna byla prázdná. Vévodil jí akorát robustní stůl s koženým křeslem otočeným ke dveřím opěradlem.
"Ehm..."odkašlal si brunet. Křeslo se otočilo a a na něm seděl nejmenší mužík, jakého Draco kdy viděl. Nad čelem dva rohy, pomalu větší než on sám i s botami na jehlách.
"Můj pane," poklonil se podlézavě tmavovlasý, "vedu vám dalšího hříšníka." Blonďákovi blesklo hlavou, že tedy němý rozhodně není.
"Jistě, jistě, můžeš jít," roztržitě opáčil Lucifer a vstal z křesla, okamžitě se ztratil za stolem.
Obešel ho však a postavil se naproti Dracovi. Pak si ale rozmyslel své dřívější rozhodnutí: "Nebo víš co? Ještě tu zůstaň," houkl na odcházejícího, ten se zastavil, opět se podlézavě uklonil a stoupl si vedle křesla.
"Tak Draco Malfoy, neníliž pravda?" oslovil plavovlasého pidiďábel a povzdychl si.
"To je děs. Vypadáš jak andílek, co nám to sem pořád posílaj?" další povzdych, blonďák zrozpačitěl.
"No jo no, co se dá dělat. Dali ti aspoň kartu?" nečekal však na odpověď. "Nedali, co? To se dalo čekat, počkej!" pokračoval, obešel zpátky stůl a pokoušel se vydrápat na křeslo. Nešlo mu to, sahal sotva po sedátko. Klel jak dlaždič, moc mu to však nepomáhalo. Ne a ne se dostat nahoru. Nakonec vrhl rozkazovačný pohled na mladíka stojícího vedle. Ten se pohnul, chytil Lucifera pod paží a vysadil ho na kožené polstrování. Šéf všech šéfů se tam uhnízdil, otevřel šuplík a vytáhl z něho stříbrnou desku o velikosti učebnice lektvarů pro pátý ročník. Rozložil ji a jedna polovina se rozzářila. Blonďák na to civěl jako u vytržení.
"Notebook," vysvětlil Lucifer, "to víš, musíme držet s dobou."
Něco na něm naklapal a krabice na kraji stolu vyjel červený oplastovaný papír.
"Tiskárna a zatavovačka v jednom, šikovná věcička," poučoval dál. Začetl se do karty. Jeho obličej měnil grimasy ze znuděné přes spokojenou po rozzuřenou. Vyskočil na stůl a mumlal si pro sebe: "Tsss!!! Co nám to sem posílaj?! Sakra! Vizáž jako andělíček na vánočním stromečku a ještě to zachraňuje životy. No todlecto teda né! To snad není ani možný!" rázoval si to po stole, náhle se zastavil a otočil se na Draca: "Číslo!" vyštěkl a Draco mu ho vystrašeně podal.
Lucifer seskočil ze stolu na křeslo a znova se posadil. Mrkl na kartičku a zamračil se ještě víc: "Čtyři jedničky, to nikdy nevěstí nic zlýho!"
Z šuplíku vyštrachal razítko, bylo hodně daleko vzadu, už ho dlouho nepoužíval. Odsunul notebook, vzal razítko, mumlaje si: "Tohle tady teda nechceme," a praštil jím o kartičku. Přes čtyři jedničky se skvělo rudé REKLAMACE. Zase si přisunul notebook a chvíli tam něco cvakal. Nakonec zmáčkl ten největší čudlík (enter) a z tiskárny vylezl červený papír, tentokrát normální. Lucifer ho složil a strčil do obálky, připíchl to ke kartičce a promluvil na tmavovlasého, který ještě pořád stál vedle křesla: "Dej to pryč, než se mi udělá špatně. Už ty plavý vlasy nemůžu ani vidět. Pošli ho zpátky tomu pošiblenci v bílým."
Ještě vrazil Dracovi do ruky obálku s kartičkou a zhroutil se na polstrování. Tmavovlasý se odlepil od křesla, vzal blondýna za loket a vyvlekl ho ven.
,Tak už ani v pekle mě nechtěj,´ pomyslel si smutně Draco a již dobrovolně následoval svého průvodce. Ten ho vedl opačným směrem než přišli. Chvilku kráčely temnotou, pak brunet našel zaprášené dveře zanesené pavučinami, otevřel je a ustoupil. Blonďák ho následoval.
Komůrka, do které vešli, byla malá, špinavá a studená. Brunet stiskl vypínač u dveří, místnost se osvětlila a vyčistila. Uprostřed bylo stříbrné kolo. On na něj ukázal a Draco si na to stoupl. Tmavovlasý zmáčkl jiné tlačítko a blonďáka obestřel zvláštní pocit a divná mlha. Zavřel oči a ocitl se v nevědomí.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement