Nejistá mezihra (2. kapitola)

4. november 2007 at 4:26 | darken |  Heaven & Hell
Nejistá mezihra

Ještě zahlédl, jak mu plavovlasá Anna soustrastně mává, a už si to svištěl zběsilou jízdou ve skluzavce přímo pekelnou rychlostí. Kolem něj se míhaly zvláštní stěny, jako by byly z duhového kovu. Nerozeznal však z jakého. Po půl hodině se začal nudit. Rozhodl se, že že si zkrátí dlouhou chvíli přemýšlením, ale než si stačil vybrat téma, vyplivlo ho to a on přistál na obrovské červené žíněnce.
Okamžitě k němu přiběhla sympaticky vyhlížející tmavovláska a podávala mu kartičku s číslem.
"Vítejte v přestupové komoře jedna. Bylo vám přiděleno číslo tisíc sto jedenáct. Jste tudíž tisící sto jedenáctý hříšník dnešního dne. Srdečně vám gratulujeme. Následujte mne, prosím, tudy."
Draco ji ohromeně sledoval a když se rázným krokem pustila směrem k jakýmsi kabinkám, zavěsil se jí za paty. Dívka otevřela dveře jedné z kabinek a promluvila jako průvodkyně ke skupince japonských turistů na Pražském hradě: "Zde je vaše převlékací kabinka. Vysečkejte laskavě chvilku, donesu vám váš nový oděv. Zatím se můžete posadit."
Blonďák si ohromeně sedl. Ona odchvátala k jedné z větších budov a zmizela uvnitř. Po chvilce se vzpamatoval a začal si prohlížet, kde to vlastně je. Byla to rozlehlá hala z téhož duhového kovu jako skluzavka. U jedné stěny stály velké budovy, v jedné z nichž zmizela jeho průvodkyně. On seděl v řadě převlékáren, vypadajících jako z koupaliště, naproti. Jinak, kdyby věděl, co je to letiště, jistě by mu ho to tady připomínalo.
Uprostřed ze stropu ústila skluzavka, pod ní byla velká krvavě červená žíněnka, na kterou právě dopadal další člověk. Hned k němu přispěchala další tmavovlasá slečna velmi podobní té "Dracově".
Blonďák se vrátil pohledem k těm velkým budovám a uviděl, že "jeho" bruneta už jde zpátky a nese v rukou jakýsi černý balík.
Tmavovláska došla k jeho šatně, zářivě se usmála a podala mu vak se slovy: "Děkuji, že jste počkal. Tady máte vaše nové ošacení a jako bonus k vašemu výjimečnému číslu dostanete i tyto elegantní stříbrné hodinky. Značky R***x. Nyní vás tu ponechám, ať se můžete převléknout. Máte na to půl hodiny. Děkuji za pozornost."
Draco si nemohl pomoct, ale přišlo mu, že se chová jako robot. Vzal si od ní balík a už docela smířený s tím, že tohle prostě nepochopí, zalezl do kabinky a začal se převlékat. Sundal si bílou řízu, rozbalil vak a vytáhl z něho černý rolák s černými džínami. Na dně opravdu ležely stříbrné hodinky. Navlékl to a spokojeně se na sebe podíval do zrcadla. S nejvyšší mírou samolibosti konstatoval, že mu to i po smrti sluší.
Po chvíli kdosi zaklepal. Draco svižně vstal, otevřel a uviděl opět tu známou šroubovanou brunetu.
"Vidím, že jste se už oblékl. Následujte mě, prosím." blonďák se zvedl a šel za ní. Ona obešla šatny a on konečně uviděl, co je za nimi. Po pravdě řečeno nic moc zajímavého, byl zklamán. Byly tam jen v řadě za sebou tři stejné skluzavky, vedly podlahou kamsi dolů. Jeho průvodkyně zamířila k té prostřední, tam se zastavila a počkala na něj.
"Vzhledem k vašemu číslu vám byl přidělen portál číslo dvě. Až dojedete na konec, nepropadejte panice. Nejspíš totiž nebudete nic vidět. Ale nebojte se, ujme se vás tam můj kolega. Děkuji za vaši pozornost a ukázněnost. Prosím nastupte si," sehnula se a otevřela poklop portálu. Draco si při té příležitosti všiml, že jí z hlavy kousek nad čelem vyrůstají dva malé růžky. ,Co bys čekal? Seš přece na cestě do pekla,´ pomyslel si a skočil do skluzavky.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement