Dokonalost

13. november 2007 at 5:30 | darken |  Fikce - het
Zase jedna moje trochu (víc) starší povídka s melancholickým nádechem... I s věnováním!

Zařazení: Psychologické, Romantika, K zamyšlení
Postavy: půlelf
Přístupnost: volná
Varování: bez


Tuhle povídku bych ráda věnovala jednomu svémuspolužákovi, který velmi rád posuzuje lidi podle jejich vzhledu. A má velmi vysoké nároky.
Drahý Filipe, dokonalost nenajdeš, nikdo není dokonalý. Ani ty ne...

Dokonalost

Jsem dokonalý...
Stál před zrcadlem. Obrovským zrcadlem. Zlatý rám lemovala slova: Jen dokonalost si pohlédne do očí.
Jsem krásný...
Sklo se třpytilo v západu slunce a odraz mladíka zdobily rudé odlesky.
Nade mě není...
V modrých očích se rýsovala pýcha na to, co vidí. Uhlově černé vlasy se jemně vlnili nad ušima.
Nikdo není hezčí. Není lepšího člověka nežli mne...
Broskvovou, lehce opálenou pokožku, bez snad jen stopy kazu, nehyzdila jediná piha, jediný chloupek by se neodvážil vychýlit ze své dané polohy.
Mohl bych jen stát a dívat se na sebe věčně. Není nádhernějšího pohledu...
Postavou vynikal nade všechny. Štíhlost se snoubila v harmonii se svaly. Ani štíhlý ani mohutný.
Bezpochyby si zasloužím dívat se do zrcadla dokonalosti. Vždyť není pohlednějšího, chytřejšího, inteligentnějšího ba ani nadanějšího tvora než mě...
Zrcadlo ukazovalo, jak se v něm s vyvážeností snoubí lidské i elfské rysi. Jediný mladík, jenž vznikl svazkem člověka a elfky.
Vždyť i v mluvě vynikám. Ano, jsem skutečně dokonalý...
Tvář v zrcadle se lehce naklonila na stranu v zálibném pohledu na sebe samu. Rty se samovolně usmály. Oči zaleskly.
Jen já jsem dokonalost sama. Slyš zrcadlo, jen já jsem skutečně dokonalý!
Vzduch se zatetelil. Zrcadlo prasklo. Pavoučí sítě se rozběhli po ploše a stříbrné střepy se s třeskotem rozlétli do všech stran.
Ach, ne... Není dokonalý...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement