Černá – barva smutku?

13. november 2007 at 5:32 | darken |  Fikce - het
No, tohle by mělo být depresivní, ale je v tom hluboce skrytý černý humor. :o) Taky starší...

Zařazení: Psychologické, tragédie, černý humor
Postavy: Mé fiktivní já
Přístupnost: volná


Černá - barva smutku?
"Čau, Míšo!"
"Tak čau a díky."
Mrknu se na mobil. 13:10 nepřijatý hovor - Matka. Co zas chtěla? Kouknu se na hodinky. 16:25 to do pěti akorát stíhám domů.
Na nebi se válej mraky kuté z oceli. Dusno. Rifle se mi nepříjemně lepí na stehna. Sáhnu si na čelo. Na prstech mi ulpí pot smíchaný s pudrem. To je vedro!
Začne krápat. Ještěže mám kšilt!
Zapnu empétrojku a jdu. Do uší mi řve Linkin park.
So I´m breaking the habit...
Na plný pecky. Moje oblíbená písnička. Lidi se za mnou otáčí. Nějaká stará ženská se obrátí na svou sousedku. Ani nemusim slyšet, co říká.
"Ta dnešní mládež! To za nás nebývalo!"
Letmý pohled dolů. Do podvečerního šera tam skrz sandály svítí bíle nalakovaný nehty.
16:50 nebe se jasní, přestává kapat. Linkin park přešel v nějakej ploužák.
Uf, už jsem skoro doma. Vida, za pět pět - ještě s předstihem.
Na chodbě schodim boty a kšilt hodím na věšák. Venku zahřmí. To se nám moc dlouho nevyčasilo.
Nějak se mi to tu nezdá. Je tady podezřelé ticho. Copak brácha není u počítače?
Vemu si bačkory a vejdu do obýváku. Sedí tam matka, hlavu má ve dlaních. Co je?
"Mikuláše srazilo auto! Je mrtvý!"
O pět dní později
"Budeme jenom stříhat nebo chcete i barvit?"
"I barvit - na černo!"
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement