Bouře

13. november 2007 at 5:34 | darken |  Fikce - het
No... zase něco staršího...
Zařazení: Psychologické, tragédie
Postavy: Mé fiktivní já :-D
Přístupnost: 12+
Upozornění: smrt, sprostá slova

Bouře
No, čí to byl nápad? No sakra, čí?! Můj teda ne! Kdo měl ten pitomej nápad jet do Krkonoš? No, kdo asi, že? Matka - samozřejmě! Kdo taky jinej?!
Taky mohla tušit, že na horách nebude svítit sluníčko! Ale pršet! Pršet?! Pršet?!?! Přímo chcát!
Už hodinu jdu v tomhle lijáku. Jestli ještě trochu přidá, bude voda z nebe přímo padat. Blesky křižujou oblohu, která je úplně černá, a vzápětí se ozve rána. Nestíhám ani počítat do jedné.
A kdo měl ten pitomej nápad nevzít si pláštěnku, ale vyrazit si jen tak v třídním triku a capri kalhotách? Já! Proč, mě to, sakra, nenapadlo?! Mě vždycky všechno napadne! Já jsem vždycky o krok napřed!
O krok? Nejenom o krok! Je sem nechala daleko za sebou už před půl hodinou!
Taková zima. Sakra! Kdyby aspoň na tý stezce nebylo tolik vody! Bože, sem celá mokrá! Doslova ani nit suchou na sobě nemám! A to mám ještě k tomu krámy! Kdybych byla kluk, tak... Nechci vidět, jak bude vypadat moje spodní prádlo!
Ježiši! Fuj! Teď sem spadla do kaluže. Toho bláta! To nevyperu...
Pic!
Panebože, to bylo blízko! Taková klikatá čára přes obzor a ta rána! Až mi zalehli uši!
Necítím prsty. Kriste! Jsem tu teprve dvě hodiny a už mi modrá ukazovák.
Do píči! Zasranej kámen! Proč sem si brala ty sandály?! A proč mi nejde rozepnout ten suchej zip? Proč se mi tak klepou ruce? Ne! Teď ta bota spadla do toho potoka, musím ji chytit!
Bum!
Ach bože, tamhle se zhroutil strom a začal hořet! Ty krávo, a ty si kvůli tomu musela pouštět tu sandálu?!
Zima, taková strašná zima! Vždyť tak před půl hodinou sem měla bejt na Martinovce!
Kde to sem? Proboha, kde to sem? Zima, chlad, mokro, drkotání zubů. Marie, matko boží...
Zuby mi už přestaly drkotat. Už i ramena mi klesly. Mechanicky našlapuju do předu. Chodidla necítím...
Cesta jde pořád dál a dál,
kupředu pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi tekla
a musím za ní pospíchat...
Dál, dál, dál. Noha... levá... pravá... odhrnout vlasy, podívat se na nebe...
Na lehkých nohou dám se vést,
až k cestě větší nežli znám,
tam kde se stýká mnoho cest.
Zima, hrozná zima. Mokrá. Jsem celá mokrá. Zarputile však kráčím dál.
Fuj, nějakej lesejk! Ty stromy! Možná bych neměla... Kašlu na to, teď už to nevzdám!
A potom kam? To nevím sám...
Příšerně ostré světlo doprovázený hřmotnou ránou. Moje bubínky! Praskot. Smrk nade mnou se kácí.
Hrůza. Děs. No tak, rozpohybuj ty nohy! Dělej!!! Zoufalství.
Tma.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 sigam sigam | Web | 22. february 2008 at 22:41 | React

Heh, tomu se říká den Blbec *ironík*.

2 darken darken | Web | 23. february 2008 at 3:21 | React

Jojo,  den s velkým Dé, den debil.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement